Facebook
Instagram
Paní Libuše ani po sedmdesátce neztrácí elán a bystrou mysl. Proto rychle pochopila, o co jde její vnučce. Ta totiž má zálusk na Libušin velký byt.
Právě jsem si uvařila kávu, pohodlně se usadila do křesla a chystala se na svůj oblíbený odpolední seriál. Ale než jsem stihla přepnout na správný kanál, zaslechla jsem zvonění telefonu. Nebyla to příjemná melodie nebo píseň, ale nepříjemné „ding“. Moje snacha a vnučka mi nedávno koupily mobil s velkými tlačítky pro seniory a příšerným zvoněním, jaké si pamatují ti, kdo žili v osmdesátých letech.
Vnučka o mě pečuje
"Haló, babičko? Babičko, slyšíš mě?" ozval se hlas z telefonu. "Slyším tě, dítě. Proč bych tě neměla slyšet?" řekla jsem ironicky, což moje vnučka Petra (20) asi úplně nepochopila. "Právě jedu do supermarketu a nakoupím ti potraviny. Víš, čerstvé pečivo, nějaké maso na oběd, ovoce, zeleninu, něco sladkého ke kávě," řekla sladkým hlasem. "Ve tvém věku už nemůžeš nosit těžké tašky z obchodů. Navíc tady mají všechno, co potřebuješ," tlachala.
"Ještě, díkybohu, zvládám nakupování sama," snažila jsem se říct, ale ona ignorovala moje prohlášení o nezávislosti. "Chceš, abych ti koupila něco speciálního? Máš ještě svou oblíbenou kávu? Nebo mám objednat ten cheesecake s čokoládou, který tak miluješ? Můžeme si ho večer dát společně," lákala mě.
Přiznám se, že tak sladké dítě, které dá v pátek večer přednost babičce před přáteli, se jen tak nenajde. Obětují i ostatní studentky volný čas svým babičkám? Podařilo se mi ukončit rozhovor s Petrou a pustit si seriál. Akorát jsem stihla už jen závěrečnou scénu. Ale co bych neudělala pro svou milovanou vnučku...
Odmítla jsem kamarádku
Za chvíli mi volala kamarádka Jarka (72), jestli s nimi o víkendu nezajdu na chatu. "Budou tam taky Mařenka s Vojtěchem a Roman. Víš, naše stará parta. Budeme si pochutnávat na krkovici z grilu a otevřeme domácí likér od Romana. Pamatuješ, jak je neskutečně dobrý?"
"Jasně, že si pamatuji. Ráda bych se s vámi setkala, ale snacha s vnučkou mě pozvaly na oběd. Petra prý uvaří něco speciálně pro mě," řekla jsem a představila si pobavení, které se určitě objevilo na obličeji mé kamarádky.
"Ještě neskončily tu frašku? Kdy jim to hodláš vysvětlit" zeptala se. "Nevím, ale teď ne. Zatím se bavím, sleduji její zoufalé pokusy, jak na mě zapůsobit. Měla bys vidět, jak se obětuje pro svou milovanou babičku," smála jsem se...
Miluji ten byt
Bydlím v historickém bytovém domě, kde jsou byty už docela drahé. A právě o to jde. Moje snacha Dana (49) spolu se svou dcerou Petrou asi usoudily, že už nebudu žít dlouho. Můj prostorný byt je lákavý kousek. Dům je sice blízko centra města, ale zároveň v klidné ulici. Všechno je blízko, proto ceny nemovitostí v této lokalitě rok od roku rostou.
Mám tři velké pokoje, světlou kuchyň, pěknou předsíň a velký balkón s výhledem na nedaleké náměstí s fontánou, stromy a několika lavičkami. Byt jsme s manželem koupili od městského úřadu. Během let jsem si ho opravdu zamilovala. Důkladná renovace před několika lety, včetně obnovy fasády a izolace budovy, to všechno z mého domu učinilo skutečně atraktivní místo k bydlení.
Nikdy jsem svůj byt nevnímala v kontextu hodnoty. Pro mě je to prostě útulný domov spojený s mnoha vzpomínkami. Tady jsem byla šťastná se svým manželem. V tomto bytě jsme prožili celý dospělý život. Vychovali jsme tři děti, pořádali rodinné oslavy a trávili svátky. Dlouhá léta jsem znala všechny sousedy, měla své oblíbené kamarádky, se kterými jsem si vždy mohla dát kávu. Na nedalekém dětském hřišti prožily mé děti velmi šťastné dětství...
Dokážu se o sebe postarat
Nyní mi je sedmdesát tři let. Můj manžel zemřel před čtyřmi lety a od té doby jsem sama. Naštěstí mám slušný důchod a nějaké úspory. Zdraví mi ještě slouží, takže si poradím se vším, co je potřeba. Přihlásila jsem se do klubu seniorů. Mám také svoji oblíbenou knihovnu, kde se často pořádají autorská čtení a další akce pro starší lidi. Udržuji kontakt s přáteli, takže si na nudu nestěžuji. Dokonce plánuju zapsat se na univerzitu třetího věku.
"Je to skutečně skvělý nápad pro lidi našeho věku. Stále se můžeme něco zajímavého naučit, pořádají se výlety, návštěvy muzeí nebo divadel. Opravdu jsem tam ráda," vyprávěla mi Jarka. "Určitě by ses k nám měla připojit," přemlouvala mě.
Nedávno jsem na kurzu keramiky v klubu seniorů potkala Vlastimila (72), se kterým občas zajdu na kávu, oběd ve městě nebo na procházku v parku. Nevím, kam to povede, jestli se z nás stane pár. Ale zatím si užívám to, co je...
Dobře vím, o co jim jde
Moje snacha i se svou dcerou ze mě chtějí udělat neschopnou starou ženu. V poslední době se velmi zajímají o mé zdraví, vozí mi nákupy, pomáhají s větším úklidem a zvou mě na obědy. Myslela jsem, že je to projev péče, ale náhodou jsem zaslechla rozhovor, který okamžitě rozptýlil mé pochyby.
"Víš, kolik stojí babiččin byt? Je to přes sedmdesát metrů čtverečních a na skvělém místě. I kdybychom počítaly náklady na důkladnou renovaci, ten byt by se dal prodat za pár milionů..." řekla moje snacha. "Takové peníze by ti umožnily pohodlně žít..."
"Ale mami, odkud víš, že babička odkáže byt právě mně? Má přece ještě čtyři další vnoučata," řekla Petra. Zdálo se mi, že vnučka se na věc koukala střízlivěji než její matka.
"Ano, ale oni jsou někde daleko. Žijí v Německu a jsou bohatí. Na co by potřebovali peníze?" nedala se moje snacha. "Určitě ti nebudou stát v cestě. Musíš se jen trochu snažit, vetřít se babičce do přízně, a byt bude náš..." uzavřela snacha.
Baví mě jejich chamtivost
Od té doby se Petra snaží uskutečnit plán své matky. Pořád volá, ptá se, co mi má přivézt, dělá těžší nákupy. Dokonce z vlastní iniciativy umyla všechna okna v mém bytě a pověsila záclony. Pamatuji si, jak dříve tvrdila, že ty těžké záclony jsou hloupost, protože teď mají všichni rolety, ne nějaké kusy hadrů...
Vnučka ještě studuje, ale zdá se, že na univerzitě má poslední dobou méně práce, protože mi věnuje spoustu času. Často dokonce přijde o víkendu, přestože dříve by ji v sobotu nikdo nedostal z postele před polednem.
Snaží se, pomáhá, tráví čas se svou starou babičkou. Ale všechno to dělá s úmyslem. Je prostě přesvědčena, že jí za to odkážu svůj byt. Ve skutečnosti je stejná jako její matka, která se vždy snažila rozdělit naši rodinu. Bez mrknutí oka by oklamala moje ostatní vnoučata, aby celé dědictví získala pro sebe.
Mám čtyři další vnoučata
"Bára se v Německu má celkem dobře. Ale Marek žije skromně, jeho žena onemocněla a odešla do invalidního důchodu. Sotva vycházejí s penězi a nedokážou moc pomáhat svým dětem. Teď jeden syn studuje, druhý je teprve v maturitním ročníku. Oba si přivydělávají v nějakých pizzeriích, aby trochu ulevili domácímu rozpočtu," vyprávěla jsem Jarce u kávy.
Neměla bych myslet na tato vnoučata jen proto, že žijí daleko a prostě nemohou přijet kdykoli? Další dvě vnoučata vždy pamatují na mé narozeniny a svátky. Už jako malí mi často volali, aby se se mnou podělili o příběhy ze školy.
Zatímco Petra, která žije ve stejném městě, ke mně chodila s nabručenou tváří. Vždy měla jiné aktivity než návštěvu u babičky. Pamatuji si, že ještě na střední škole prohlásila, že ji nudné návštěvy u mě nezajímají. Její slova mě opravdu zarmoutila.
A teď pletichaří, jak získat dědictví pro sebe. Nehledě na to, že jsem stále docela aktivní, cítím se dobře a mám plány do budoucna. Nechystám se do hrobu, ale vnučka se snachou mě považují neschopnou starou ženu a jen čekají na mou smrt. No, myslím, že čtení mé závěti je pořádně překvapí. Já se momentálně skvěle bavím. Sleduji, jak Petra ignoruje své oblíbené výlety s přáteli, rande a večírky, aby mi přijela uklidit nebo uvařit. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží. Myslím si totiž, že jí už pomalu dochází trpělivost...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
