Ludmila (51): Vnučka se mě začíná ptát, kde je její máma. Bojím se jí říct pravdu

Naše dcera Jana (25) byla nezkrotná už od malička. Chvíli nikde neposeděla a my tušili, že si s ní ještě pěkně užijeme. Nevěděla jsem ale, že až tak moc.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (52): Dcera nám přichystala nemilé narozeninové překvapení. Bojím se, jak to zvládne

Dcera se chytla divné party

Jana šla vždycky do všeho po hlavě. Už na základní škole si nás několikrát volali do ředitelny. Dvojky z chováni byly u Jany na denním pořádku. Doufala jsem, že až přejde na střední školu, uklidní se. To se ale nestalo. Vlastně to bylo ještě horší. Myslela si, že jí patří svět a také se podle toho chovala.

Neuznávala autoritu a byla drzá na profesory. Jednoho dne se rozhodla, že do školy přestane chodit. Kde se vlastně flákala a hlavně s kým, mi nikdy neprozradila. Bylo mi nicméně jasné, že to nebude dobrá parta. Povětšinou šlo o narkomany a potížisty. Ani když jsme na ni s manželem zatlačili a trochu jí i vyhrožovali, nic se nezměnilo.

Ona místo toho, aby si sypala popel na hlavu, prostě utekla. Týdny ji hledala i policie. Jednou nám ji přivedli domů ve zbídačeném stavu. Byla vyhublá, bledá a chovala se divně. Tak dlouho jsem to z ní lámala, až se přiznala. ,,Mami, já jsem těhotná,“ řekla a rozbrečela se. ,,Kdo je otec?“ zeptala jsem se. ,,Já nevím. Spala jsem s vícero muži,“ odpověděla. Měla jsem sto chutí jí dát na zadek.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (59): Jsem úplně na dně. Dcera se nechová tak, jak jsem si představovala

Otěhotněla bůhví s kým

Ovšem překvapila nás tím, že si chtěla dítě nechat. Hodlali jsme ji podpořit, a tak jsme nastavili pravidla. Já jí pomůžu s miminkem a ona dostuduje. To byla podmínka z naší strany. Jana začala sekat latinu. Vzorně docházela do školy, učila se a my doufali, že už se zklidnila.

Těhotenství zvládala statečně a my jí pomáhali, jak jen to šlo. Ve škole dostala individuální plán, zdárně odmaturovala a pár dní na to porodila. Na svět přivedla krásnou holčičku. Sandru jsme velkolepě přivítali a těšili se na lepší zítřky. Janu jsme pořád jedním okem sledovali, ale už ne tak bedlivě. Budila ve mně dojem, že už je skutečně dospělá.

Bylo znát, jak má Sandru ráda a pečlivě se o ni starala. Po nás chtěla trochu více svobody. Byla už plnoletá a naši podmínku splnila. Opět jsme jí rozvázali ruce a snažili se jí věřit. Jedno odpoledne se podivně loučila ze Sandrou, jako by ji už neměla nikdy vidět. Stála nad postýlkou a šeptem jí říkala: ,,Maminka tě miluje, ale teď musí odejít. Budeš v dobrých rukou.“

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (54): Dcera mi vyčetla, že za její obezitu mohu já. Nejhorší na tom je, že má pravdu

Nechala nám dítě na krku

Když jsem se ptala, proč s ní takhle mluví, řekla, že to beru moc vážně. ,,Jdu jen s Klárou na kávu, tak se o ni dobře postarej, mami,“ odbyla mě. Kdybych tehdy tušila, že je to naposledy, co ji vidím, nikdy bych ji ven nepustila. Zcela mi uniklo, že si sbalila oblečení, nějaké cennosti a zmizela. S kým? S tou svojí pofidérní partou.

Než jsme to zjistili, opět jsme zalarmovali policii. Už jsme u nich byli známá firma. Když nám za tři měsíce přišel pohled z Anglie, zlostí jsem málem pukla. Začali jsme bojovat o opatrovnictví malé Sandry. Té už je dnes pět let a začíná se ptát, kde je maminka. Mám jí říct pravdu, že ji zkrátka opustila? Nikdy to Janě neodpustím. Nikdy!

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (55): Dcera nám oznámila, že ji k oltáři nikdy nepovedu. Bude z ní totiž ženich

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.