Vladimír (55): Dcera nám oznámila, že ji k oltáři nikdy nepovedu. Bude z ní totiž ženich

Když se nám narodila dcera Silva (29), byla to princezna už odmalička. Nosila růžové šatičky a pokojík měla plný panenek. To Martina (27) byla jiná. Panenky většinou zahodila a sahala po autech. „Však si může hrát, s čím chce,“ říkal jsem v dobré víře Jiřině.

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (27): Na ulici upadla stařenka, tak jsem jí pomohla. Potom vymyslela pěknou kulišárnu

Martina byla vždycky trošku jiná

Ta s tím neměla problém, vadilo jí to jen tehdy, když se chystala nějaká událost a chtěla, aby si holky oblékly šaty. Silva byla vždy natěšená, ale Martinu jsme do šatů za boha nemohli dostat. Ve dvanácti si ostříhala vlasy nakrátko. Jiřina z toho šílela, ale mně to přišlo legrační. Když se mnou hrála fotbal, měl jsem radost. Prostě jsem to bral tak, že je svá.

Nedávno nás ale překvapila, protože byla jako vyměněná. „Někoho mám. Už dva roky spolu chodíme,“ zářily jí oči. Jiřina sepnula ruce. „To mám radost, Martinko!“ usmívala se a hned začala vyzvídat. „Jak se jmenuje? Známe ho? Proč jsi nám to neřekla dřív? Dva roky, tak to by mohla být svatba, táto,“ šťouchala do mě. Byli jsme napnutí k prasknutí, co z ní vypadne.

„Mohla by sis vzít máminy šaty, ještě je někde má. Až tě povedu k oltáři, připomenu si, jaké to bylo, když jsem se ženil,“ dojímal jsem se. Martina nám ale vyrazila dech. „Tati, nepovedeš mě k oltáři. Ze mě nikdy nevěsta nebude,“ řekla. Jiřinu to zaskočilo. „Ale nepovídej, on tě nechce požádat o ruku?“ A tak nám Martina řekla, jak to je.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (49): Pomohla jsem bezdomovci, i když jsem se bála. Šokovalo mě, jak se mi odvděčil

Nikdy se necítila jako žena

„Jmenuje se Renata, je to žena. Já procházím změnou pohlaví. Proto mě, tati, nepovedeš k oltáři. Ale svatba bude...,“ dořekla a nejistě se usmála. Bytem se rozhostilo ticho. Nějak jsme nevěděli, co říct.

Pak nám vysvětlila, že se nikdy necítila jako žena. Nenáviděla se za to a ví, že bude šťastná jedině jako muž. „A Renatě to nevadí? Vždyť…,“ ani jsem to nedokázal dopovědět, ale bylo jasné, na co narážím. „Ona je bisexuálka, takže v pohodě,“ zasmála se. Martina už má od komise schválenou diagnózu a čeká ji hormonální léčba a posléze operace.

Bylo toho na mě moc, ale držel jsem ji celou dobu za ruku, protože jsem byl rád, že se konečně otevřela. Renatu nám ukázala na fotkách a slíbila, že ji přivede a postupně nám bude všechno vysvětlovat. Akorát večer, když jsme si prohlíželi fotky z dětství, to bylo zvláštní. Jiřina brečela, že je jí líto, že o tom nevěděla, ale uklidnil jsem ji, že to zvládneme. Naopak jsem si uvědomil, jak je Martina odvážná. Má naši plnou podporu. Hlavně, ať je šťastná.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (30): Manžel odletěl sám na naše líbánky, aniž by mi o tom řekl. Prý bych stejně nechtěla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.