Facebook
Instagram
Světlana měla od narození dcery jiné priority než miminko. Žila jen pro svou práci a peníze. Uniklo jí, jak moc se dcera cítí opuštěná, i to, jak si citovou prázdnotu kompenzuje nadměrnou konzumací jídla. Když se v osmnácti odstěhovala, další dva roky se neviděly. Setkání po letech bylo pro Světlanu šokem.
Se svou jedinou dcerou Lucii (28) nemám bohužel dobrý vztah. Nedávno mi řekla do očí velmi bolestivou pravdu. Roky jsem byla slepá a zavinila její neštěstí.
Na dceru jsem neměla čas
Když se Lucka narodila, mnoho času jsem s ní doma nestrávila. Zastávala jsem vysokou pozici v jedné velké firmě. Žila jsem jen pro čísla a peníze. Bavilo mě, že si za výplatu mohu pořídit, co mě napadne. Vozila jsem se v luxusním autě, nosila drahé kabelky a v neposlední řadě si platila chůvu pro dceru.
Manžel Jindra (59) pracoval jako SAP konzultant. Často jezdil do Německa, kde strávil klidně týden. Když jsem zrovna nebyla v práci, bavila jsem se na nějakém večírku. Lucka zatím trávila čas s naší chůvou. Dlouho jsem si myslela, jak dobře to mám zorganizované. To, že jsem nebyla u toho, když dcera udělala první krok nebo poprvé řekla máma, si vyčítám až dnes.
I v pozdějším věku byla Lucie víceméně odkázána sama na sebe. Myslela jsem si, že jí stačí doma nechat peníze. Já jsem totiž ani nevařila, nedělala jí svačiny do školy, prostě nic. Dokonce jsem přehlížela i to, že tloustne závratnou rychlostí. Už ve třinácti mohla mít klidně sedmdesát kilo. Což byl skoro dvojnásobek toho, co měla reálně mít.
Citovou prázdnotu zajídala
Zatímco já jsem viděla jen práci a zábavu, dcera doma trpěla. Lásku, která jí chyběla, kompenzovala jídlem. Když jsem tehdy našla pod jejím polštářem nespočet obalů od čokolád a brambůrek, mělo mi to dojít. Jenže nedošlo. Akorát jsem jí vynadala, proč to jí v posteli. Mockrát mě prosila, abych s ní šla na kolo nebo se jen tak projít. Na to jsem ale neměla čas a bohužel ani chuť.
Jindra jezdil domů až pozdě večer a ráno zase mizel. Když už byl doma, Lucie ho nezajímala. Máslo na hlavě jsme měli oba. Další společnou věcí bylo, že to ani jeden z nás neřešil. Lucie byla čím dál tlustší a uzavřenější. Neprospívala ve škole a neměla kamarádky, protože jen seděla doma a jedla.
Na maturitním plese jsem se mihla ve dveřích, ale čistě jen z povinnosti, nikoliv ze zájmu o vlastní dítě. Když nám v osmnácti Lucka oznámila, že se stěhuje, nikdo nic nenamítal. Pro mě se nic nezměnilo. Ať už byla doma, nebo ne, já jsem myslela jen na sebe a svoje úspěchy. Když za sebou zavřela dveře, dva roky se neozvala.
Snad mi ještě někdy odpustí
Během toho se naše manželství rozpadlo. Muž si našel jinou. Mě po čase vyhodili z práce. Zůstala jsem sama. Začala jsem se aktivně shánět po dceři. Trvalo mi to, než jsem ji zkontaktovala. Pozvala jsem ji na kávu. Když přišla, zůstala jsem na ni zírat jako opařená. Měla snad sto padesát kilo. „Co se to s tebou proboha stalo? Jak to vypadáš?“ řekla jsem na uvítanou.
„To jsi ze mě udělala ty,“ řekla chladně. „Jak to myslíš?“ zeptala jsem se udiveně. „Pořád jsi nebyla doma. Byla jsem ti ukradená. Tak jsem jedla a jedla. Takhle to dopadlo,“ řekla. Na truc si objednala svíčkovou s deseti knedlíky. Bylo mi z toho zle.
Převyprávěla mi svoje dětství. Vše, co dělala v pokoji s jídlem, které si koupila za peníze, které jsem jí dávala místo lásky. Snažím se teď být dceři oporou. Nějaká kila už shodila. Bohužel, místo ve svém srdci pro mě stále nemá.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
