Facebook
Instagram
Edita řeší nepříjemnou situaci, která se týká jejího manžela. Ten přestal sportovat a na jeho postavě je to znát. Během jediného roku přibral téměř dvacet kilo. Editě je vyloženě odporný. Jenže když ho vyzvala, aby se sebou něco dělal, tvrdě narazila.
Když jsme spolu s Frantou (33) začínali, byl to urostlý vysportovaný mladík. Skoro bych řekla, že se o sebe staral víc než já.
Měla jsem vedle sebe fešáka
Naše životy se spojily díky práci, kde jsme se poznali. Každý z týmu měl Frantu rád. Byl to bavič, který nezkazil žádnou legraci. A navíc fešák! Kolegyně na něm mohly oči nechat. On měl ale jasno, kterou z nás chce. Jednou na odpolední směně přišel k mému stolu s růží v ruce. „Šla bys se mnou na pivo?“ zeptal se nesměle. V tu chvíli mě všechny ženský propichovaly pohledem.
První tři roky jsem plula na růžovém obláčku. František chodil dvakrát týdně na fotbal, čímž si udržoval postavu a čistou hlavu. Při čtvrtém výročí jsem zjistila, že jsem těhotná. Když se narodil malý Štěpán, stala se z nás rodina. Franta seknul s fotbalem, aby byl víc doma. Přišlo mi to od něj milé, ale nechtěla jsem to po něm. Věděla jsem, jak má fotbal rád.
Fotbal ho přestal zajímat
I po porodu jsem se musela udržovat ve formě, abych byla pro Frantu pořád přitažlivá. Ten to měl ale jinak. Po půl roce, co přestal chodit na fotbal, jsem si všimla, jak se kulatí. I když ho miluji, nelíbilo se mi to. Chtěla jsem na to jít chytře. Vytáhla jsem ho na procházku kolem fotbalového hřiště. Zrovna tam místní hráli nějaký přátelský zápas. Doufala jsem, že se v něm probudí chuť si zase zakopat.
„Jsem rád, že jsem s tím seknul. Už bych to dneska neuběhal,“ řekl při pohledu na fotbalisty. „To není pravda. Stačí pravidelný trénink a myslím, že se můžeš znovu vrátit na hřiště,“ řekla jsem vesele. „Dej pokoj. Už jsem na to starej,“ prohlásil a šel dál. Tak tudy cesta nepovede, řekla jsem si.
Franta místo sportu začal nekontrolovaně jíst. Cpal se snad vším, co mu přišlo pod ruce. Když měl nahoře neuvěřitelných patnáct kilo, začalo se mi při pohledu na něj dělat zle. Nejednou jsem byla svědkem toho, jak mu špekatý pupek visí přes kalhoty. Navíc začal smrdět potem. Nabraná kila se projevila i na jeho psychice. Z pohodáře se stal neurotický mýval, kterému nebylo nic dost dobré. Hlavně přestal stačit malému Štěpánovi.
Odmítá se sebou něco dělat
Už jsem se mu nedokázala oddat ani v posteli. Když mě zalehl svým obřím zpoceným tělem, nedokázala jsem to. „A dost! Dokud nezhubneš, odmítám se s tebou milovat. Nechci být zlá, ale jsi mi s tou nadváhou odporný!“ vyčetla jsem mu. Franta se na mě zděšeně podíval a řekl: „Copak copak, už ti nejsem dost dobrý, jo? Pár kilo navíc a už vyhrožuješ? Tak na to zapomeň, já jsem takto spokojený,“ reagoval.
Vzal si peřiny a šel spát do obýváku. Ještě se ve dveřích otočil se slovy: „A nemysli si, také nejsi žádná nádhera. Viděla jsi svoje prsa po porodu? Taky žádná sláva,“ zpražil mě. „Jenže já jsem odkojila naše dítě, ty pokrytče!“ ječela jsem na něj. Možná je moje jednání povrchní, ale mně se Franta s dvaceti kily navíc hnusí. Věřím, že být to obráceně, zachová se ke mně stejně.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
