Monika (29): Vůně levandule ve mně oživila vzpomínku na babičku. Díky tomu jsem odhalila tajemství její první lásky

Bylo teplé červencové ráno. Rozhodla jsem se zajít na trh pro čerstvé ovoce a zeleninu. Když jsem šla kolem květinářství, zarazila mě známá vůně. Lehce bylinná, jemně sladká, s ostrým podtónem – levandule. Zůstala jsem stát jako přikovaná. Najednou jsem měla před očima dům prarodičů, kolem kterého kvetla levandule v celé své kráse a naplňovala vzduch typickým aroma. V tu chvíli se mi vrátila dávno zapomenutá vzpomínka...

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (34): Zdědila jsem po babičce činčily. A objevila temné tajemství její minulosti

Vzpomínka z dětství

Jako dítě jsem milovala prozkoumávání domu svých prarodičů. Nebyl velký, ale mně, malé holčičce, připadal obrovský a plný tajemství. Babička s dědou mi tolerovali to moje „šmejdění“. Dovolovali mi mnohem víc než rodiče, takže není divu, že jsem je zbožňovala.

Nejvíc mě přitahovala půda, ale bála jsem se tam jít. Moje fantazie vymýšlela nejrůznější strašidelné příběhy. Jednoho dne jsem se ale odhodlala a překonala svůj strach. Pomalu jsem vystoupala po vrzajících dřevěných schodech, se srdcem bušícím jako o závod. Skrz okna pronikalo dost denního světla. Nebylo to tam vůbec tak strašidelné, jak jsem si představovala.

V rohu stála truhlice s nádherně vyřezávaným víkem. Když jsem ji otevírala, připadala jsem si jako malý zlodějíček. Uvnitř byly svazky sušené levandule, balíček dopisů převázaný stužkou, nějaký sešit a hromádka fotografií. Sáhla jsem po fotkách, ale vtom jsem z kuchyně zaslechla babiččin hlas. Lekla jsem se, že mě přistihne, a rychle jsem seběhla dolů. Nikomu jsem o tom neřekla ani slovo...

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): Díky tajemství mojí babičky mi úrodu závidí všechny sousedky. Jednu jsem dokonce v noci přistihla na zahradě

Děda a babička zemřeli

Jak šel čas, na venkov jsem jezdila čím dál míň. Dospívala jsem a měla jsem jiné priority. Ale pokaždé, když jsem překročila práh domu babičky a dědečka, měla jsem nutkání jít na půdu a podívat se do té záhadné truhlice. Už jsem neměla strach, ale spíš jsem se styděla nahlížet jim do soukromí.

Dědeček zemřel, když jsem byla na střední. To bylo poprvé, co jsem přišla o někoho blízkého. Hodně mě to zasáhlo. Ani si pořádně nepamatuji pohřeb, byla jsem z toho v šoku. Babička zůstala v domě ještě dva roky. Pak přiznala, že už na něj sama nestačí. Dům prodala a přestěhovala se do města. Nikdy to neřekla přímo, ale věděla jsem, že to rozhodnutí ji bolelo. Ten dům byl celý její život.

Vzala si s sebou jen pár věcí, jako by chtěla minulost nechat za sebou. Ve městě se trápila. Nebylo to nic pro ni. Zemřela loni. Strašně mi chybí. A děda taky. Není dne, kdy bych si na ně nevzpomněla.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (23): Na půdě u babičky jsem objevila podivnou fotku. To, co jsem se pak dozvěděla, mě šokovalo

Rozhodla jsem se pátrat

Když mi levandule pomohla oživit vzpomínky, pořád jsem musela myslet na tu truhlici na půdě. Co se s ní asi stalo? Existuje ještě vůbec? Zavolala jsem mámě a zeptala se, jestli si pamatuje, komu babička prodala dům.

„Proč tě to zajímá?“ zeptala se.

„Dostala jsem chuť trochu si zavzpomínat.“

„Aha,“ povzdechla si. „Na venkově to bylo vždycky krásné, co?“

„Chybí mi to.“

„Mně taky, zlatíčko...“

Rozhodla jsem se neotálet a rovnou jsem se vydala za novými majiteli domu. Vypadali překvapeně, ale když jsem jim vysvětlila, kdo jsem a proč přicházím, jejich nedůvěra byla pryč. Byli moc milí. Řekli mi, že spoustu věcí, které v domě našli, darovali místnímu archivu.

„Nebyla mezi nimi i truhlice z půdy?“ zeptala jsem se.

„Myslíte tu s pěkně zdobeným víkem?“ vzpomínali. Když jsem řekla, že přesně tu mám na mysli, potvrdili, že je také v archivu.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (29): Díky šatníku mojí babičky chodím originálně oblečená. Ve skříni nalézám stylové skvosty

Babiččino tajemství

Pořád ještě byla šance zjistit, co se v truhlici skrývalo. Okamžitě jsem vyrazila do archivu. Všechno jsem podrobně vysvětlila jednomu z pracovníků archivu. Odběhl do skladu a truhlici mi přinesl. Když jsem se na ni znovu dívala po tolika letech, byla jsem dojatá a plná emocí. Otevřela jsem ji. Sešit byl babiččin deník, v němž popsala svůj románek s mužem, který byl její první láskou. Zahynul během války.

Psali si zamilované dopisy, tak krásné, že jsem je nedokázala číst bez slz. Na fotkách byla nádherná mladá dívka – moje babička – vedle veselého mladého muže. Levandule byla symbolem jejich lásky. Každý rok, v den výročí jeho smrti, babička sušila jeden svazek levandule a vložila ho do truhly.

Věděl o tom dědeček? To už se nikdy nedozvím. Truhlici i její obsah jsem si odvezla domů. Archivu jsem darovala finanční příspěvek. Od té doby pro mě levandule není jen obyčejná rostlina. Má pro mě hluboký a osobní význam...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alexandra (31): Babiččin recept na boží milosti spojil naši rodinu. Každý rok je na Tučný čtvrtek děláme na její počest

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].