Pavlína (23): Na půdě u babičky jsem objevila podivnou fotku. To, co jsem se pak dozvěděla, mě šokovalo

Když se babička pustila do velkého úklidu, bylo pro mě samozřejmostí jí pomoci. To jsem ale ještě nevěděla, že při třídění starých věcí, objevím velké tajemství.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (33): Pomoc staršímu sousedovi se zvrhla v peklo. Bojím se, co přijde

Netušila jsem, že mi úklid změní život

Cestou k babičce jsem nakoupila jednorázové rukavice, velké množství čisticích prostředků všemožného druhu a kupodivu jsem se i poměrně těšila na plánovaný velký úklid. Možná, že jsem zvláštní, ale opravdu ráda uklízím. Navíc mám také zálibu ve starých věcech, ve kterých se ráda přehrabuji. Kdybych ale věděla, že mi mé třídění tolik změní život, možná, že bych se v něm krotila.

Nečekané tajemství staré půdy

K babičce jsem dorazila s nadšením a energií, odhodlaná, že jí starou půdu změníme k nepoznání. Babička mě radostně přivítala, pak mi řekla, že zatím umyje okna v obýváku a na chodbě. Dostala jsem za úkol na ni počkat na půdě. Zatím jsem se dala do svého oblíbeného třídění věcí.

Mezi krabicemi plnými starých věcí jsem narazila na bednu obsahující alba s fotografiemi. Zvědavost mi nedala a začala jsem si je prohlížet. V první byly fotky mé mámy, na kterých je jako dítě. Našla jsem tu i svatební fotky mých rodičů. Za chvíli jsem se do prohlížení starých fotografií úplně ponořila. Narazila jsem i na album s fotkami babiččiných rodičů a příbuzných, pak také na svatební fotografie babičky a dědy, z druhé strany bylo napsané také datum 19. 3. 1962. Něco tu ale nehrálo. Moje máma se narodila už v roce 1961 a babička vždy tvrdila, že mámu čekali s dědečkem až po svatbě. Nejdřív jsem si myslela, že se třeba jen spletli v čísle. Stejný rok byl ale uvedený na všech dalších svatebních fotografiích.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (32): Máma se se mnou nestýká a mé dcery odmítá. Místo toho dává lásku cizím dětem

Na fotografii byli neznámí lidé, kteří zanechali vzkaz

Trpělivě jsem listovala stránkami rodinného alba a usilovně se snažila záhadě přijít na kloub. Když už jsem se dostala k poslední stránce a chtěla jsem album uklidit zpět do krabice, vypadla na mě stará nažloutlá fotografie. Na obrázku byli muž a žena, které jsem nikdy předtím neviděla. Pomyslela jsem si, že jde nejspíš o přátele či příbuzné mých prarodičů. Když jsem ale fotografii otočila, bylo na ní něco napsáno.

Vybledlé písmo šlo ještě trochu přečíst, i když mi to dalo dost zabrat. Stálo tam: „Naší dceři Ivaně, snad nám jednou odpustíš. S láskou tví rodiče Milena a Jan.“ Jaké Ivaně? Moje máma se jmenuje Ivana, ale babička se jmenuje přece Ludmila. Musí to být vzkaz určený nějaké její jmenovkyni, pomyslela jsem si. V tu chvíli jsem zaslechla, že babička už jde. Rychle jsem tedy vrátila fotku, která byla volně vložena mezi posledními stránkami, a krabici jsem položila zpět na původní místo.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (46): Bydlíme ve starém domě, kde se dějí divné věci. Jednou na to manžel málem doplatil

Nedalo mi to a musela jsem se zeptat

Uplynulo několik týdnů a já stále musela myslet na to, zda tou Ivanou mysleli ti lidé mou mámu, a jestli to nejsou její praví rodiče. Doma pak bylo dost těžké udržet jazyk na uzdě. Poznali na mě, že jsem nesvá a nemohu se vůbec soustředit ani na učení. Nakonec jsem se rozhodla, že to tak dál nejde a babičky jsem se na všechno musela zeptat.

Rychlé odhalení

K mému překvapení šla hned s pravdou ven. S dědou adoptovali mou mámu hned po svatbě, když jí byl rok. Její praví rodiče byli úspěšní archeologové, což bylo na tehdejší dobu dost neobvyklé povolání. Když se dozvěděli, že čekají dítě, věděli, že by se své práce a neustálého cestování museli vzdát, navíc na dítě nebyli připravení. Rozhodli se proto dát dceru k adopci.

Babička s dědou v tu stejnou dobu zjistili, že vlastní děti mít nemohou a rozhodli se, že ji adoptují. Mou mámu si zamilovali hned, jak ji uviděli. S jejími pravými rodiči prý byli ještě nějakou dobu od adopce v kontaktu, posílali mámě fotky a pohledy z cest. Jednoho dne jim prý ale nabídli výzkumnou práci v Egyptě, kam se rozhodli odcestovat. Od té doby už se mámy biologičtí rodiče neozvali. Protože se domnívali, že je to tak lepší, nechali to babička s dědou být, aby mámě zbytečně nemotali hlavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (68): Doma se mi ztrácelo jídlo. Synové si mysleli, že blázním, potom jsem záhadu odhalila

Říct, nebo neříct?

Je mi jasné, že to mámě nemohu dál tajit. Babička se ale k odhalení tajemství stále nemá. Byla bych raději, kdyby jí to řekla přímo ona. Máma na mě ale poznala, že před ní něco skrývám a já teď nevím, jak dlouho to ještě vydržím.