Simona (33): Pomoc staršímu sousedovi se zvrhla v peklo. Bojím se, co přijde

Začalo to celkem nevinně. Mám mnoho sousedů seniorů, kteří občas potřebují s něčím pomoci. Časem jsem se stala jejich neoficiální pečovatelkou, což mi vůbec nevadí, protože lidem ráda pomáhám. To se ale změnilo ve chvíli, kdy mě o pomoc požádal i jeden starší soused. Ačkoliv je mi jasné, že už mu není dvacet, určitě se nejedná o nemohoucího staříka. Protože se ale snažím být ke všem svým sousedům slušná a zdvořilá, musela jsem pro klid svého svědomí s pomocí souhlasit. To, co po mně později chtěl, mě ale velmi zaskočilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (34): Žijeme spolu 10 let a stále nejsme manželé. Na prosbu o svatbu reagoval nečekaně

Zase ty klíče, co?

Má pomoc seniorům většinou spočívá v nošení novin a časopisů, venčení psů, případně v nákupu potravin. Tedy nic neobvyklého. Prosba o pomoc staršího pána z druhého patra mi ale byla od začátku podezřelá. Jednoho dne jsem se vracela z práce a před vchodem jsem na dně kabelky šátrala po klíčích. Zaměstnaná hledáním jsem si ani nevšimla, že mě při tom celou dobu pozoruje starší zamračený muž. „Zase ty klíče, co?“, ozvalo se za mnou poněkud vilným hlasem. Překvapeně jsem se zvedla a vytáhla přitom vítězně zatoulané klíče. Ze slušnosti jsem přikývla a chtěla začít odemykat vchodové dveře.

Pán byl ale neodbytný a zdálo se, že chce za každou cenu pokračovat v rozhovoru. Začal se vyptávat na mou práci i na počasí. Pak přešel nenápadně k pomoci starším sousedům z domu. Vyprávěl, jak už je léta na vše sám, protože se děti dávno odstěhovaly a moc často za ním nejezdí. Pak mě požádal o občasnou pomoc. Nezdál se mi být nějak nesamostatný, navíc by měl mít čas, když je v důchodu, ale pomyslela jsem si, že se asi pouze snaží o příležitostnou společnost. Trochu neochotně jsem tedy souhlasila, že mu občas s něčím pomůžu. Ale jak se později ukázalo, mělo být hůř.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (31): Spolykala jsem prášky na spaní, protože si přítel našel jinou. Zachránil mě. Dobře to ale nedopadlo

Začalo to občasnými nákupy

Ze začátku mě až podezřele vtíravě žádal o běžné věci. Chtěl, abych mu přinesla dopis, protože chodím z práce kolem pošty, nebo abych mu pomohla s výběrem těch správných nízkotučných výrobků, protože se v tom sám nevyzná. Jeho žádosti a prosby o mou pomoc ale začaly přicházet čím dál častěji. Nakonec už se ani nenamáhal s pozdravem, když každý den čekal před vchodem do domu v čase, kdy se vracím z práce.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (27): Dvacet let jsem neviděla svého tátu. Když jsem mu chtěla odpustit, řekl mi pravdu

Jednoho dne mi řekl, ať mu tykám, pak přišly nechutné návrhy

Když jsem stále nesebrala odvahu mu říci, že nemám čas mu neustále sloužit, vycítil soused mou slabost a jeho drzost se začala stupňovat. Jednoho dne mi navrhl tykání, že prý je to jeho projev vděku za vše, co pro něj dělám. Přišlo mi to divné, ale neochotně jsem souhlasila. Jenže jsem to neměla dělat. Hned další den na mě opět čekal před vchodem, tentokrát byl ale značně pod parou. Nejspíš si přihnul na kuráž, takže  na mě začal volat nechutné oplzlosti. Nazval mě jeho společnicí a začal mi dělat velmi sprosté a urážlivé návrhy. To už jsem vybouchla, zařvala na něj, co si to dovoluje a vlepila jsem mu facku. Pak jsem utekla co nejrychleji do svého bytu.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (29): Přítel mě opustil, protože jsem přibrala. Rozhodla jsem se mu pomstít

Neustále mě pronásleduje

Ač se od té doby soused na oko stáhl, nikdy od něj nemám úplný klid. Přijde mi, že mě všude sleduje a pronásleduje. Při chůzi do schodů se raději vždy ohlížím. Před vchodem už sice nečeká, ale je vidět, jak mě pozoruje v okně za záclonou nebo přímo okatě ze svého balkonu, když jdu z práce. Občas na mě drze pokřikuje další urážky a nechutné návrhy. A to i přes to, že je zrovna střízlivý. To nejhorší se ovšem děje v noci. Vždycky večer slyším za dveřmi kroky a hlasité funění, vím, že je to on, takže se zamykám a neotevírám. Občas se odváží i zazvonit, kouknu se kukátkem, a když je za dveřmi, dělám, že nejsem doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (49): Nemohu vystát svého syna. Chci, aby se od nás odstěhoval, nebo se z něj zblázním

Prožívám paniku, na noc si zvu kamarádky

Sama už se doma bojím. Přestože je soused starší, rozhodně není nemohoucí, navíc je silnější postavy. Neustále se obávám toho, co by mi mohl udělat.  Když vím, že je zase za dveřmi volám raději kamarádce, aby ke mně přišla spát, ale ta také nemá čas vždycky. Policii do toho zatím tahat nechci, protože nemám žádné důkazy.  Párkrát ho kamarádka načapala, jak běží od mých dveří, když přicházela. Jakmile ji zmerčil, dělal, že cosi hledá na chodbě a pak rychle odešel. Kam tohle zajde?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.