Facebook
Instagram
Petra má s manželem Radkem dospělého syna, který s nimi pořád bydlí a nemá se k odchodu. Ze začátku to Petře nevadilo, ale poslední dobou jí to přerůstá přes hlavu a ona z něj šílí. Rozhodla se proto celou situaci vyřešit sama.
S manželem Radkem máme pouze jednoho syna Pepu. Už odmala byl velice šikovný a dělal nám jen radost. Po základní škole jsme začali řešit, na kterou střední půjde. Nám s manželem se líbila jedna, co byla trochu dál a Pepa by musel být na internátě. To se mu ale nelíbilo. Chtěl zůstat s námi a mě tenkrát potěšilo, že ještě od maminky nechce odejít. A tak šel na školu, která byla blízko.
Když si po škole našel práci, pořád u nás bydlel. Ze začátku to bylo fajn. Ale nelíbilo se mi, jak se každý víkend chodí opíjet a celý druhý den proleží. Nechtěla jsem se na to koukat. Nebo si k nám vodil vždycky nějakou slečnu, dělali hrozný rámus a mně to bylo nepříjemné. Tehdy jsem mu poprvé naznačila, že když bude chtít, může si najít svoje bydlení a mít soukromí. Ale Pepa o tom nechtěl ani slyšet. Přispíval nám na jídlo, já mu vařila, prala, uklízela a jemu to vyhovovalo.
Začala jsem z něj být hodně na nervy
Takto se to táhlo dalších pár let, kdy už jsem toho začala mít plné zuby. Navrhla jsem manželovi, abychom si konečně po letech vyjeli jen my dva na dovolenou, ale Pepa říkal, že to sám doma nezvládne, vždyť si neumí ani vyprat a vyžehlit. Chtěla jsem ho to naučit, ale to byla naivní představa. Nakonec jel na dovolenou s námi. Vůbec jsem si to neužila.
Po návratu jsem prala celý víkend oblečení, zatímco ti dva se spolu váleli na zahradě. A měla jsem toho už dost. Dva dospělí chlapi v baráku a já jsem na všechno sama. Dala jsem Pepovi nůž na krk, že si musí co nejdřív najít bydlení, protože toto nám už neprospívá. „Jsi dospělý chlap, vždyť i těm ženským musí být divné, že pořád bydlíš s rodiči“ namítla jsem. Ale on říkal, že je u nás spokojený a manžel se ho zastával, že mu tam aspoň někdo pomůže sekat trávu a vozit dřevo.
Musela jsem to udělat sama
Já se nedala, syna miluji, ale musel už z domu pryč. Našla jsem několik inzerátů a sama si domluvila schůzku. Jeden se mi velice zamlouval a cenově byl přijatelný. Kdyby s tím měl Pepa problém, klidně bych mu přispívala, jen abych už měla klid. Domluvila jsem se s majitelem a doma oznámila Pepovi, že se na konci měsíce stěhuje.
Ani se mnou nepromluvil a manžel se na mě také rozzlobil. Konec měsíce se už blíží a já mu mile ráda pomůžu s balením, jestli bude chtít. Věřím, že se nám bude konečně lépe dýchat a Pepovi to jen prospěje.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
