Věra (72): Snacha mi z mého bytu udělala rodinné centrum. Nemám na to peníze ani sílu

Snachu Kláru mám vcelku ráda, ale její touha po velké, propojené rodině je bezmezná. Jen by si tu představu měla budovat za vlastní peníze a hlavně s vlastní energií.

Marie (64): Nemohla jsem se dívat na to, jak snacha dělá kariéru a syn žije v jejím stínu. Musela jsem zasáhnout

Představy snachy jsou odlišné od mých

Můj syn Tomáš je s Klárou spokojený. A já jsem za to ráda. Jejich manželství funguje. Mají tři děti, postavili si dům a je na nich vidět, že se milují. Opravdu jim to ze srdce přeji, a když stavěli, pomáhala jsem jim, jak jen jsem mohla. Finančně i hlídáním dětí. Aby si mladí mohli splnit sen o vlastním bydlení, věnovala jsem jim všechny své úspory. Mně nezbylo nic. Musím si vystačit s důchodem, což je při dnešních cenách často složité. Zvlášť když v lékárně nechám každý měsíc jen za léky přes dva tisíce. Nestěžuji si, jen popisuji situaci.

Syn Tomáš na Kláru hledí jako na svatý obrázek, a co Klára řekne, to je svaté. Zkrátka můj syn dělá přesně to, co si jeho žena přeje. Nijak to nekomentuji, jen tiše přihlížím. Jen kdyby syn nepřevzal tu Klářinu myšlenku ohledně velké šťastné rodiny. Snacha totiž usoudila, že bychom se měli scházet v co nejširším rodinném kruhu. Nejen při oslavách narozenin dětí, ale pravidelně i během roku. A to je pro mě ten problém. Z naší rodiny jsem totiž zůstala jen já a syn Tomáš, můj jedináček. Jeho otec zemřel před lety a s dalšími příbuznými se vídáme jen o Vánocích a jednou v létě.

Eva (65): Bá­la jsem se, že zůstanu na vesnici sama. Snacha mě ale překvapila

Zajeté vztahy v mojí rodině mi vyhovují

Se svou sestrou a její rodinou se vídáme dvakrát ročně. Střídáme se v pořádání setkání. Jeden rok je hostím já, jak v létě, tak o svátcích, a vím, že ten další rok jsem zvaná já k nim. A když se se sestrou chceme vidět jen my dvě, zavoláme si a sejdeme se v kavárně. V klidu a pohodě. Jenže Klára to vidí jinak. Její rodina je velmi rozvětvená. Klára má dva sourozence. Oba její rodiče žijí a pocházejí z velkých rodin. Netuším, jak často se navštěvují mezi sebou, ale mám podezření, že to moc často nedělají. Každou neděli jsou totiž mladí u mě.

Zavedli jsme tradici, že nedělní oběd připravuji já. Obvykle u mě vnoučata zůstávají od sobotního odpoledne do neděle. Oběd si proto musím nachystat už v sobotu dopoledne. V neděli po odpolední kávě pak syn s rodinou odjíždí domů. Jsem skutečně vděčná, že máme hezké vztahy a že se mnou chtějí trávit čas. Jenže Klára začala na návštěvy vodit i své příbuzné. Vždycky zavolá pár dní předem, že se zastaví a přiveze s sebou i svou maminku. Její maminka ale nikdy nepřijede sama. Vždy s sebou vezme nějaké dítě, aby se prý utužovaly vztahy s Klářinými dětmi. A tak se stává, že několikrát do měsíce hostím poměrně velkou skupinu Klářiných příbuzných.

Barbora (63): Vnučkám platím drahou školu z důchodu a úspor. Syn se snachou mi nepřispějí ani korunou

Nezvané návštěvy mě ničí rozpočet

Tyto neohlášené návštěvy pro mě znamenají jedno. Musím nachystat minimálně pohoštění ke kávě, tedy nějaký zákusek a chlebíčky. Zpočátku jsem občerstvení kupovala, ale to mě finančně ničilo. Takže teď musím v průměru jednou týdně něco upéct a připravit tác chlebíčků. Jenže při současných cenách potravin to není zanedbatelná položka. I když se snažím šetřit, pod pět set korun se nedostanu. Takže Klářino utužování rodinných vztahů mě měsíčně stojí dva tisíce. Nechci všechno přepočítávat na peníze, ale jinak to nejde. Spolu s velkými nedělními obědy tak měsíčně vydávám za jídlo obrovskou částku.

Je to tolik, že si v podstatě nemohu dovolit jet s kamarádkami na výlet. Prostě na něj neušetřím. Stydím se to říct Tomášovi, aby si nemyslel, že jsem skoupá. Navíc, když jsem se ho jednou opatrně zeptala, jestli vůbec ví, že ke mně Klára jezdí i se svými příbuznými, vyslechla jsem si jen chvalozpěvy na jeho manželku a na to, jak se úžasně snaží spojit dvě rodiny v jednu. To je jistě chvályhodné, ale ne na moje náklady a z mé energie. Ráda přijedu za snachou na návštěvu a pobavím se s jejími příbuznými jako host. Budu se usmívat a bavit se s nimi.

Dana (58): Snachu jsem přijala jako vlastní dceru a dala jí klíče od domu. Olitovala jsem to

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].