Laura (44): Jako dítě jsem prý byla tlustá. Dnes na objemná stvoření chodící po ulicích jen zírám

Potíže s váhou jsem v pravém slova smyslu nikdy nezažila, a zřejmě bych si je ani nepřipouštěla, nebýt podivné náhody, která okolo mé, průměrné postavy, rozestavěla kdysi na základní škole téměř samé bizarní lidičky. Se slovem „bizarní“ přitom moc nepřeháním.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (31): Manžel mi upřímně řekl, že vypadám jak velryba a stydí se za mě. Než zhubnu, mám prý sedět doma

Většinou byli vyzáblí

Jak mezi kluky, tak i mezi děvčaty existovali převážně lidé, na svůj věk buď příliš vysocí, nebo naopak zase, příliš drobní. Průšvih tkvěl v tom, že úplně všichni dohromady nebyli pak hubení, nýbrž přímo, musím to tak nazvat, vyzáblí. Dokonce natolik, že když přicházelo léto, dala se na tělech mých, jinak kamarádů a kamarádek, docela slušně učit anatomie. Loketní a kolení klouby, žebra, to vše bylo v tričkách a kraťasech vyrýsované. Jen já měla „oplácanou“ postavu, lépe řečeno průměrnou.

Spolužáci tehdy rostli především do výšky, zatímco já se rozvíjela, no řekněme rovnoměrně. Jenže, když i vaše nejlepší kamarádka vypadá jako kost a kůže, začnete si najednou připadat tlustí. Myšlenka, že bych měla se svou váhou něco dělat, vybublala napovrch nejsilněji v období puberty. To, když jsem pocítila stu, že zatímco všechny ostatní holky mají ploché zadečky, má „zadní křivka“ je výraznější a, zatímco jiné holky mají při vyhublé postavě prsa i dvojky, já s korpulentní postavou sotva jedničky.

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (23): Nemám ráda svoje tělo. Dokonce se bojím ukázat se nahá muži, kterého miluji

Uvěřila jsem urážkám, že jsem tlustá

„Musím nějak zhubnout,“ popadla můj rozum panika. „Jsi blázen? Máš ideální postavu. Podívej, na jiné děti, vždyť vypadají, jako když jim doma nedají najíst. To by se ti líbilo?“ reagovali stroze naši. Jenže i všude v okolí převažovali postavy spíše vertikální a hubené, než silné či tlusté a se mnou bylo stále hůře. Zvlášť, když se mi pak několik holek na druhém stupni z vedlejších tříd začalo posmívat, že prý jsem „tlusťoška.“ Uvěřila jsem a bylo zle. Nastalo stávkování u obědů a vyhazování svačin do koše. Marně. Tělo bylo takové, jakou informaci dostaly geny…

Tu „tlusťošku,“ jsem slyšela v hlavě ještě dlouho. Naštěstí po příchodu na střední, byla už situace lepší, protože mezi úplně novými lidmi jsem teprve doopravdy zjistila, co znamená, být tlustý. Ne, tam už do mých proporcí hloupými poznámkami skutečně nikdo neryl. Byl klid. Roky spokojeně ubíhaly a já jen doufala, abych po dvacítce či třicítce skutečně nepřibrala. Dle dětských proporcí jsem k tomu měla mít sklon. Jenže celá situace se nakonec podivně zvrtla…

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (42): Manžel mě kritizoval, že jsem tlustá. Když jsem zhubla, zase prudí, protože žárlí

Nestačím se divit, jak se spolužáci změnili

Přibrání nenastalo. Ovšem, když jsem mnohé dávné spolužáky začala po letech náhodně objevovat na sítích, šlo jejich tváře, spíše postavy, poznávat skutečně těžko. Úplný šok! Nejen že za tu dobu dospěli a už i malinko zestárli, ale především téměř všichni přibrali. Bohužel způsobem, že z kluků jsou povětšinou taťkové s pivním bříškem, zatímco z holek matky, u nichž bych však dle proporcí vůbec nehádala dítě jedno či dokonce bezdětnost, nýbrž minimálně děti tři… Upřímně nepochopím, kde mohly všechny do jedné nabrat až takové absurdní rozměry, zvlášť v oblasti zadních partií. Ale?! Snímky zřejmě nelžou.

Dokonce i má bývalá nejlepší kamarádka, která nosívala věci o polovinu menší než já, má v současnosti zadek takový, že sotva projde dveřmi. Ze všech jsem nakonec právě já ta nejhubenější a vlastně ani nerozumím, proč. Když totiž jdu v současnosti po ulici, vidím i tam, na rozdíl od dob svého mládí v devadesátkách, téměř samé objemné lidi, a to od oplácaných až po opravdu tlusté. Štíhlých a hubených bývá minimum.

Jen nevím, proč? Vždyť já si váhu udržuji stále stejnou, tzn. při 165 centimetrech 49 kilo, a to necvičím a ani se nevyhýbám náročnějšímu jídlu. Tak snad mi to ještě nějaký čas vydrží. Do „klubu hubených“ jsem kdysi patřit chtěla, ovšem o „klubu tlustých“ snad raději nechci ani slyšet.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (28): Čekala jsem romantiku a zásnubní prsten. Místo toho mi přítel řekl, že si mě vezme, až zhubnu

Doporučené video