Danuše (23): Nemám ráda svoje tělo. Dokonce se bojím ukázat se nahá muži, kterého miluji

Příběhy o životě: Nemám ráda svoje tělo. Dokonce se bojím ukázat se nahá muži, kterého miluji
Zdroj: Freepik

Jako mnoho jiných žen, i Danuše má představu, že je tlustá. Že nemá dokonalé tělo. Že je její břicho vypouklé, prsa nedokonalé, nohy oplácané… A za svoji nedokonalost se stydí a myslí si, že ji proto její nový přítel nebude mít rád.

Šárka Schmidtová
Šárka Schmidtová 23. 05. 2025 17:00

Od mala jsem přesvědčená, že jsem tlustá. Že mám veliký zadek a prostě se nemůžu žádnému muži líbit. Nedávno jsem potkala Standu a brzy nato jsme spolu začali žít. Pro mě je to peklo, každý večer se snažím přežít sex s tím, aby ze mě viděl co nejmíň. A vím, že ubližuji jen sama sobě.

Nechci se svlékat

Jsem ve vztahu, už pár měsíců spolu žijeme. Standa je fajn, nedělá scény, stará se o mě, neflirtuje s kolegyněmi, občas umyje nádobí a ví, jak mi ulevit, když mám blbou náladu. Kamarádky mi ho závidí: „Máš doma zlatýho chlapa,“ říkají, jenže já mám problém. A fakt veliký. Bojím se s ním spát. Být úplně nahá. Není to o tom, že bych ho neměla ráda, naopak, nebo že by mě nevzrušoval. Spíš… se prostě necítím dobře ve vlastním těle.

Uhodí večer a jakmile se mám před ním svlékat, v hlavě mi začne jízda. „Všimne si břicha? Co když se mu budou hnusit ty dolíky na stehnech? A ty prsa, proboha, nevisí mi už?“ A nejhorší je, že Standa mi s oblibou lichotí a říká věci jako: „Jsi nádherná, sluší ti to.“ A já mám chuť odseknout: „Jsi slepý, nebo co?“ Jenže neřeknu nic. Usmějui se a pak přijde klasika: „Jsem dneska úplně mrtvá, zlato.“ Standa kývne, políbí mě na čelo a odejde do obýváku. A mě žere, že si ani nepostěžuje.

Při milování musí být tma

Když už k sexu dojde, mám to promyšlené do detailu. Všechno musí být tmavé. Žádná lampička, žádné svíčky, to ani náhodou. Potmě. Jakože totální tma, ideální je schovat se pod peřinu. Košili si nechávám. Spodní prádlo shazuji jen na nezbytně nutnou dobu. A modlím se, ať Standu nenapadne sahat někam, kde by mi to nebylo milé. Jako třeba na stehna s ďolíky nebo na břicho… Misionářské poloze se nevyhnu, ale zakrývám se, jak můžu. Nejbezpečnější je poloha zezadu, to nic nevidí. Nejlepší je ale poskytnout mu orál a vyhnout se sexu úplně.

„Můžu se na tebe podívat?“ zkusil jednou. Málem mě kleplo. „Proč?“ vyhrkla jsem, než jsem to stihla zpracovat. Jen se usmál. „Protože jsi krásná.“ Proč mi to říká? Nemám ráda svoje tělo a těch pět kilo nadváhy ne a ne zhubnout… Snažím se mít naše sexuální radovánky pod kontrolou, jenže nevím, jak dlouho mi to vydrží.

Nedokážu to překonat

Občas přemýšlím, že bych to prostě zlomila. Svlékla se. Zůstala stát. Neuhýbala. Prostě – takhle vypadám, takhle žiji, tohle jsem já. Ale místo toho si obléknu volné triko a večer se opřu o pelest a roztáhnu nohy. Jo, takový sex je fajn, na prsa mi sahá jen přes triko a moje nehezké břicho nevidí… Jenže už mu to je asi divné. Když jsme spolu začali spát, byly to rychlovky, kdy jsme ani jeden neřešil, že nejsme úplně nazí. Ale ve chvíli, kdy spolu žijeme, už by to mělo být jinak. Jenže není.

„Nejsi se mnou spokojená?“ zeptal se mě Standa včera, hodně opatrně. „Jsem,“ ujistila jsem ho. „Tak proč mě pořád odstrkuješ? Proč se nemůžeme normálně pomilovat?“ Usmála jsem se a pak utekla do koupelny. Pod sprchou jsem pak plakala a zoufala si, že se nedokážu překonat a ukázat se muži, kterého miluji, taková, jaká opravdu jsem.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Šárka Vaňková a Petr Vondráček si k sobě našli cestu po 20 letech: Toužím po svatbě, říká zpěvačka

Šárka Vaňková a Petr Vondráček si k sobě našli cestu po 20 letech: Toužím po svatbě, říká zpěvačka

Související články

Další články