Ilona (32): Až po dvouletém vztahu jsem zjistila, že můj partner je dávno zadaný a má rodinu

Patřím k těm ženám, které se zblázní do muže a nekoukají při tom nalevo ani napravo. Vladimír mě okouzlil a nepřipustila jsem si, že by nemusel být úplně volný, i když tomu všechno nasvědčovalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (44): Přítelova nevěra praskla kvůli sousedovi. Když jsem otevřela dveře výtahu, nestačila jsem se divit

Takové setkání jsem nečekala

Blížila se mi třicítka a když už jsem pomalu házela flintu do žita, potkala jsem Vladimíra. Naše seznámení bylo nádherné – bylo jaro, stromy kvetly, ptáci zpívali, slunce zářilo, obloha jako vymetená a ještě k tomu bylo 1.května.

Já jsem se procházela parkem, Vladimír kamsi pospíchal a jednoduše jsme do sebe vrazili. Byla to moje chyba, zasnila jsem se a nedívala se na cestu. Chtěla jsem se omluvit, ale když jsme k němu zvedla oči, byla jsem ztracená. „Promiňte…“ zahuhlala jsem a začala hledat po zemi kabelku, která mi upadla a všechno z ní se rozsypalo kolem.

„Spěchám… ale počkejte, pomůžu vám,“ prohlásil Vladimír. Nakonec asi tam, kam šel, přišel pozdě, protože jsme si dali do řeči a vyměnili si telefonní čísla. Vím, že to v dnešní době zní neuvěřitelně, ale bylo to tak.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (30): Seznámení přes internet mi přineslo spoustu zoufalců. Raději se do boje o muže pustím přímo

Zajímal nás hlavně sex

Brzy jsme spolu začali chodit. Většinou se lidé jeden druhému svěřují, vyprávějí si o sobě, ale u nás se nic takového nedělo. Tedy já jsem povídala, ale Vladimír většinou mlčel. „Pověz mi něco o sobě,“ naléhala jsem, ale odpovídal mi víceméně stále totéž: „Jsem nezajímavý.“ Pak dodal něco málo ze svého dětství, něco o tom, kde pracuje, a pak už jsme se bavili o filmech nebo knížkách. Nebo jsme nemluvili vůbec.

Protože co nás bavilo, byl sex. Vladimír mě navštěvoval, někdy jsme dokonce jeli spolu na den, dva, tři mimo město. Párkrát mě vzal k sobě; byla to taková maličká, neosobní garsonka, kde jsem se necítila dobře, takže jsem byla nakonec radši, když jsme tam nechodili.

Asi po třičtvrtě roce jsem zjistila, že jsem těhotná. Chránili jsme se, ale asi nedostatečně. „Jsem těhotná,“ oznámila jsem Vladimírovi. Mlčel – a pak řekl: „Neboj, postarám se o vás.“ To byla dost divná reakce a teprve tehdy jsem si uvědomila, že o něm skoro nic nevím.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (25): Otěhotněla jsem, ale ne se svým snoubencem. Už začíná něco tušit

Náhlé vystřízlivění mě šokovalo

V těhotenství je žena mnohem citlivější a možná i vnímavější, protože já jsem si najednou uvědomila, že spolu nejsme tak často, jak bych si přála, že Vladimír neplánuje společné bydlení, že se dost často vymlouvá, že nemá čas a nakonec že vlastně spolu nechodíme a nikdy jsme nechodili nijak zvlášť často mezi lidi. Vládl nám sex a na to jsme lidi nepotřebovali.

Když se narodil malý, jeho otec odmítl, že by se jmenoval Vladimír po něm, jak jsem si přála. Naše soužití spočívalo pouze v tom, že nás navštěvoval. A mně to už začalo být divné, a tak začala pátrat – nebudu říkat, jak – a zjistila jsem, že má ještě jednu rodinu. A syna – Vladimíra!

A tehdy jsme měla před očima celé dva roky našeho vztahu. Kdy měl čas, kdy neměl, nakonec jsme zjistila i to, že garsonka není jeho, ale kamaráda a že mi tam přivedl jen proto, aby mě zmátl. Abych věřila, že je singl. Konfrontovala jsem ho a žádala, aby se rozhodl, s kým bude žít. „Proč mám být já ta druhá?“ uhodila jsem na něho.

Dodnes se nerozhodl. Respektive nic se nezměnilo, jsem ta druhá, i když Vladimír tvrdí, že mě miluje. Ale mě navštěvuje s tou první žije. Moje láska a úcta k němu se vytrácí, ale přesto stále čekám, že se to změní.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (52): Kolem naší předzahrádky vede cesta. Nemáme soukromí a kolemjdoucí mi lezou neskutečně na nervy