Ivana (31): Můj manžel propadl lezení. Tráví v horách každou volnou chvíli a já jsem na dvě malé děti sama

Když jsme se s Patrikem poznali, líbilo se mi jeho nadšení i jeho lezecký um. Oči mu svítily, když mi vyprávěl o horách, o tichu nahoře, kde prý slyší jen vlastní dech. Tenkrát jsem si myslela, že, až mě vezme s sebou a ukáže mi, co na tom vidí a třeba mě to taky chytne. Ale nechytlo. Po prvním pokusu jsem mu řekla, ať leze sám.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (28): Vydala jsem se s kamarády do hor. Snadná stezka se ale změnila v boj o život

Často jsem na vše sama

Dneska mě to trochu mrzí. Ne to, že nelezu, ale to, že je Patrik pořád pryč. A já jsem sama doma s dětmi. „Patrik je zas někde v Alpách,“ oznamuji opakovaně mámě do telefonu. Většinou to vypadá tak, že držím na jedné ruce tříletého Kubu a k noze mám přilepeného čtyřletého Patrika juniora. „Včera vylezli na Grossglockner. Prý za svítání, romantika jak prase. Já tady lezu maximálně po žebříku, když věším záclony,“ stěžuji si a moje máma jako vždycky opakuje svoji mantru: „Buď ráda, že má nějaký koníček, nechlastá a nehoní ženský!“

Patrik se do lezení zamiloval už jako kluk. Tehdy to prý začalo nevinně, na ferratě v Rakousku s kolegou z práce. „To je jako chození po schodech,“ tvrdil mi, když mě lákal, abych to taky zkusila, „akorát s hezčím výhledem.“ Odmítla jsem, jenže… Od našeho seznámení absolvoval na dvě stě výstupů, zlikvidoval čtyři páry speciálních bot, střihnul si horolezecký kurz v Chamonix a vzal si (nepřiznanou) půjčku na vybavení. Já jsem zatím porodila dvě děti, absolvovala jeden dětský zánět průdušek za druhým a taky záchvat paniky, když mi došly peníze pět dní před výplatou.

Mohlo by Vás zajímat:

Jozefína (31): Kamarádka neustále srovnávala naše děti. Její syn je geniální a chvíli mě to dost stresovalo

Bylo mi do breku

Nedávno Patrik plánoval zase jeden lezecký víkend. „Dachstein, jedna noční ferrata, návrat v neděli večer,“ sliboval. Jenže v neděli večer jsem ho marně čekala a pak přišla zpráva: „Zůstáváme ještě jeden den, Honza to chce zkusit na vrchol, promiň.“ Co je mi do nějakého Honzy? Ve mně to pěkně vřelo, tím spíš, když po mně lezly dvě děti a dožadovaly se pozornosti. Do očí se mi draly slzy a plačíc jsem Patrikovi nahrála zprávu: „Jsem blbá, že ti to pořád žeru,“ ale neodeslala jsem ji. Jako vždycky. Patrik je neprůstřelný, stejně by poslal jen smajlíka s pusinkou a poslal fotku nějakého horského balvanu.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (34): Když mi zemřel nejlepší kamarád, byla jsem na dně. Pomohla mi až jeho poslední hlasová zpráva

Asi se s tím musím naučit žít

Vrátil se den nato. A tvářil se jak mistr světa. Já jsem byla nabručená a nechtěla jsem s ním ani mluvit. „Mám ti ukázat fotky?“ ptal se, když jsem se snažila zpacifikovat děti omalovánkami a pastelkami. Umíte si představit co to je starat se den po dni o dva malé prcky?! Žádná legrace to není a nějaké fotky mě v tu chvíli fakt nezajímaly.

Patrikovi to docvaklo a povídá: „Ivčo… vím, že to není fér. Ale já tam fakt potřebuji být. Jinak se zblázním.“ Podívala jsem se na něho: „A co si myslíš, že se děje tady, když ty tam potřebuješ být? Já taky nejsem z kamene. A tohle… to není manželství. Tohle je servisní stanice, kam si dojedeš pro čistý prádlo a nekonečný obdiv.“ Já vím, bylo to nespravedlivé, protože Patrik normálně pracuje a lezení je jeho koníček. Když ale na mě už to bylo trochu moc…

Naštěstí se konal happy end. Patrik šel odpoledne s dětmi na hřiště a slíbil mi, že tak bude činit pravidelně. A lezli jen po žebříku na skluzavku. Ve mně ale klíčí podezření, že jen co kluci povyrostou, budou s ním slézat i ty vrcholy.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (70): Dcera a zeť se ke mně chovali jako ke služce. Radši jsem si našla pokoj v hezkém domově důchodců