Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lukáš po rozvodu s nevěrnou ženou neměl chuť na vztahy. Změnila to osamělá sousedka. Jednoho dne ji pozval na večeři a zjistil, že mají hodně společného.
Před pár měsíci se do našeho domu nastěhovala nová sousedka. Okamžitě mě zaujala, nebudu zapírat, je neuvěřitelně atraktivní. Ale to, co mě zaskočilo víc než její vzhled, byla její osamělost. Vypadala smutně a ztraceně. Bylo mi jí líto. Chvíli mi trvalo, než jsem ji vůbec oslovil, nechtěl jsem působit vtíravě.
Vím, jak chutná samota
Moje nová sousedka byla tichá a uzavřená. Každé ráno odcházela do práce, odpoledne se vracela a snažila se proběhnout schodištěm tak rychle, jako by se chtěla vyhnout jakémukoli kontaktu. O víkendech jsem ji skoro nevídal, většinou byla zalezlá doma. Působila dojmem někoho, kdo by se nejradši propadl do země a už nevylezl.
Nikdy jsem ji neviděl se smát, mluvit do telefonu nebo si s někým vyrazit ven. Působila jako samotářka. Párkrát jsme se potkali na chodbě. Na pozdrav odpověděla téměř neslyšně a pohled skláněla k zemi. Říkal jsem si, že ji někdo musel opravdu hodně zranit.
Znám to. Před pěti lety jsem se rozvedl a od té doby jsem nikoho neměl. Byli jsme manželé jen rok a půl, ukázalo se, že mě podváděla už před svatbou. Spousta lidí má za to, že za nevěru mohou hlavně muži, ale věřte mi, ženy taky nejsou svaté.
Když jsem v sousedčiných očích viděl ten zvláštní smutek, řekl jsem si, že to znám. Ten pohled znají lidé, kteří zůstali sami, nepochopení a zapomenutí. Asi proto jsem hned pocítil zvláštní spojení. Na nějaké randění jsem tehdy ještě nepomýšlel, i když je pravda, že se mi líbila. Hlavně mi bylo líto, že se trápí. A zní to sice bláznivě, ale začal jsem cítit podivnou zodpovědnost za její náladu...
Pozval jsem ji na večeři
Jednoho dne jsem se rozhodl, že s tím něco udělám. Čekal jsem, až se vrátí z práce. Kolem šesté večer jsem ji zahlédl přicházet ke dveřím. „Dobrý den, už nějakou dobu jsme sousedi... Co kdybyste přijala pozvání na večeři?“ vychrlil jsem na jeden nádech.
„Teď hned?“ podívala se na mě překvapeně.
„A proč ne?“ usmál jsem se.
„No... je to trochu zvláštní. Vůbec vás neznám... A vy mě hned zvete na večeři...“
„Promiňte,“ zarazil jsem se. „Nechtěl jsem vás vyděsit. Jen jsem si říkal, že by bylo fajn si trochu popovídat.“
„Chápu,“ odpověděla po chvíli.
„Tak vás můžu pozvat aspoň na čaj?“ navrhl jsem rychle.
K mému překvapení souhlasila. Vešla ke mně a zvědavě se rozhlížela kolem. „Máte to tu pěkně zařízené. Vy něco vaříte? Voní to nádherně.“
„Říkal jsem přece, že vás zvu na večeři...“
Políbili jsme se
Naložil jsem nám oběma kari. Začali jsme si povídat. Rychle jsme přešli na tykání a já se dozvěděl, že se jmenuje Eva. Byla milá, příjemná a otevřená. Jak jsem tušil, byla zraněná, a proto se držela stranou. Přítel ji podvedl, takže jsem její pocity dobře chápal. Ani jsme se nenadáli a byla noc.
„Jé, už je fakt pozdě,“ koukla na hodinky. „Musím brzo vstávat.“
„Doufám, že si to někdy zopakujeme. Co ty na to?“
„Vaříš fakt dobře... takže proč ne,“ mrkla na mě. „Díky, bylo to moc fajn.“
Doprovodil jsem ji ke dveřím. Na rozloučenou mě políbila na tvář. Neodolal jsem a políbil ji na rty. Ona mi polibek vrátila. Chvilku to trvalo, než se najednou odtáhla. „Promiň... já nevím, co to do mě vjelo,“ zašeptala rozpačitě.
„To nic, líbilo se mi to,“ usmál jsem se, i když se atmosféra trochu změnila.
Rychle se rozloučila a zapadla do svého bytu. V hlavě mi vířilo jediné – chci víc takových polibků. Byl to ten nejsladší dezert, jaký jsem kdy ochutnal. Sladká tečka za příjemným večerem.
Začali jsme spolu chodit
O pár dní později jsme se náhodou potkali před domem. „Mám pocit, že se mi vyhýbáš,“ řekl jsem na rovinu.
„Možná trochu...“ přiznala Eva. „Cítím se hloupě.“
„Není důvod...“ ujistil jsem ji.
„Bála jsem se, že si o mně budeš myslet něco špatného.“
„Ale prosím tě. Jsme snad dospělí, ne?“ usmál jsem se na ni a hned jsem ji pozval na kávu.
„U tebe nebo u mě?“ zeptala se trochu laškovně.
„Co kdybychom si pro změnu vyrazili někam ven?“
„To zní jako rande...“ podívala se na mě zkoumavě.
A tak jsme si vyrazili na rande. Čím víc jsem Evu poznával, tím víc mě přitahovala. Pod maskou odtažitosti se skrývala citlivá, chytrá a empatická žena. Brzy jsme zjistili, že toho máme spoustu společného.
Jedna z dalších večeří se protáhla až do snídaně. Naše první společná noc mě jen utvrdila v tom, že chci víc. Po rozvodu jsem žádný vztah neplánoval. Ani jsem neměl chuť na nezávazné známosti. Jenže Eva mi převrátila život naruby. Vůbec mi to nevadí, právě naopak. Líbí se mi to. Teď už jen nechávám věci plynout, bez tlaku, bez spěchu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Topmodelka Pavlína Němcová bojovala o syna dlouhých dvanáct let: Soudu vadilo, že jsem mladá
Topmodelka Pavlína Němcová bojovala o syna dlouhých dvanáct let: Soudu vadilo, že jsem mladá
Související články
