Milena (70): Sousedka je protivná ženská. Chtěla jsem být milá na její malou dceru, ale ona mě seřvala

Miluji, když se blíží léto. Konečně se můžu nadechnout čerstvého vzduchu. Ráno vstanu, nasnídám se, vypiju kávu, otevřu okno, dám si do něj polštář a sleduji svět. Občas prohodím pár slov s někým ze sousedství. Ještěže jsem neustoupila manželovi, když mě před čtyřiceti lety přemlouval, abychom šli bydlet do druhého patra!

​Když jsme se přistěhovali, rostly tu ještě ovocné stromy – děti na ně lezly, sbíraly švestky a třešně. Pak si jeden nebo dva výtečníci zlomili ruce, když spadli i s úrodou, a úřady nechaly stromy vykácet. Vysázely jehličnany, aby už nikoho nenapadlo šplhat se do výšky. Dneska už tu skoro žádné děti nejsou. Jen my staří pomalu dožíváme.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (49): Sousedka mě rozčilovala svými poznámkami a naschvály. Když se odstěhovala, začala jsem se chovat jako ona

Ráda se dívám z okna

„Zase v okně, co?“ ozval se známý hlas. Sousedi se vypravili na nákup. On táhne vozík na kolečkách, ona má pořád tu stejnou ošoupanou kabelku. A bývala to taková reprezentativní dvojice! Hlavně on – vysoký, černovlasý, pohyboval se jako tygr. Jednou jsem na něj narazila ve sklepě, ještě týden se mi o něm zdálo. I můj manžel si všiml, že jsem nějaká zamyšlená, a to žárlivý zrovna nebyl...

„Takový krásný den, to by byl hřích zavřít se doma,“ usmála jsem se.

„Měla byste se projít. Pohyb je zdravý!“ mudrovala sousedka jako pravá učitelka v penzi.

„Na pohyb si nestěžuju,“ pokrčila jsem rameny. „Celý život jsem běhala mezi domovem a fabrikou. Teď si ráda posedím.“

Jak to s ní ten její vydrží... Nechápu to. Všude byla, všechno zná, všechno ví nejlíp. Hrůza!

„Slyšela jsem, že mají máslo v akci,“ prohodila jsem nenápadně. Odfrčela jak vítr, vždycky byla lakomá.

Mohlo by Vás zajímat:

Ráchel (28): Sousedka je děsná semetrika. Sotva pozdraví a její monology u výtahu mi dávají zabrat

Za malou sousedkou přijel táta

Ta nová ze čtvrtého patra už musela odjet do práce, její auto na parkovišti nebylo. Takže její holčička je zase sama doma... Smutné. Má prázdniny, a místo aby byla venku, sedí u televize nebo čumí do počítače. Nedávno jsem jí nabízela farní tábor, ale paní jen zamumlala poděkování a to bylo všechno. Kdysi se rozvedené ženské aspoň snažily. Dneska? Nevíte, jestli vůbec někdy nějakého chlapa měly...

„Dobrý den!“ ozval se další známý hlásek. Ta holčička si vyšla na sluníčko!

„A kampak ses tak vyparádila, princezno?“ zeptala jsem se. Měla na sobě zelené šaty s bílými puntíky, nikdy předtím jsem ji v nich neviděla.

„Setkáme se s tatínkem...“

„Tatínek přijel z velké dálky?“ zajímala jsem se.

„Přijel...“ pronesla smutně. Sklopila hlavu a bradička se jí zachvěla.

„Hlavně, že přijel,“ povzbudila jsem ji. „Do které třídy půjdeš po prázdninách?“

„Do třetí,“ usmála se.

„Už jsi byla prvním svatém přijímání? Budeš mít krásné bílé šatičky jako princezna...“ usmála jsem se.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (55): Nová sousedka mi vykuřovala a tlachala na balkoně. Vymyslela jsem, jak se jí pomstím

Sousedka je protivná jako veš

Povídaly jsme si dál. Byla jsem vykloněná z okna, ona stála u domovních dveří. Najednou se ze dveří vynořila ruka a prudce ji chytila za rameno. „Pokud máte něco na srdci, tak se laskavě obraťte na mě, a ne na moje dítě!“ ozvala se její máma. Vyšla ven, postavila se pod moje okno a ruce měla v bok.

„Já... jen jsem chtěla být milá,“ vyhrkla jsem překvapeně.

„Jo, jistě... milá... Nejdřív táta, pak kostel... Hleďte si svého života, vy stará drbno!“ vyštěkla.

„Madlenko, pojď! Jdeme do garáže!“ houkla na dceru.

Taková protivná ženská... Já že jsem drbna? Já? A pak si někdo stěžuje, že je dneska svět plný lhostejnosti! Ale to není drbání, to je prostě pozorování světa!

Na svobodnou matku si nežije špatně, má byt a hezké auto. Ale to, kolik dostane alimentů, není nejdůležitější. V životě je důležitá slušnost, úcta a laskavost. Ne vyjet sprostě na každého, kdo nám zkříží cestu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (35): Sousedka nesnášela svého pětiletého vnuka. Když ho vyhodila na ulici, musela jsem zasáhnout

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].