Facebook
Instagram
Své sousedy si nevybíráme. A i když se někdy snažíme ty problematické lidi ignorovat, ne vždy to jde. Na vlastní kůži se o tom přesvědčila Eva. Musela zasáhnout, když její sousedka vyhodila na ulici pětiletého vnuka.
Od té doby, co jsem se přestěhovala do nového bytu, jsem se moc nezajímala o sousedy. Až moje dcera Nina (9) mě upozornila, že k paní Martě (65), která bydlí hned naproti, se přistěhoval malý chlapec.
U sousedů je hluk
Později jsem toho chlapce viděla s mladou ženou a začalo mi to docházet. Pravděpodobně to byl vnuk mé sousedky. Záhada vyřešena, mohla jsem se vrátit ke svým záležitostem.
Bohužel to nebylo tak jednoduché. Z bytu paní Marty se ozýval křik a časem mi to začalo lézt na nervy. Párkrát jsem měla chuť říct jí, že se snažím doma pracovat. Pak jsem se rozhodla koupit si nová sluchátka, abych si nemusela dělat starosti s křikem od sousedů.
"Kryštofova babička není dobrá žena," řekla mi jednoho dne moje dcera, která bedlivě sledovala, co se děje v našem domě. "Jeho táta někam odjel."
"Není slušné strkat nos do cizích věcí," pokárala jsem ji.
"Řekl mi to, když jsme si házeli míčem," pokrčila rameny.
Sousedka mi řekla o své rodině
Nedávno jsem paní Martu potkala při nakupování. Nesla těžké tašky, tak jsem jí nabídla svezení.
"Jste velmi laskavá," řekla potěšeně. "Od té doby, co se můj syn přestěhoval do Holandska, mi chybí řidič a na taxík nemám peníze."
Začala mi vyprávět o tom, že jejímu synovi nabídli pozici vedoucího pobočky firmy v Rotterdamu. Jakmile se tam usadí, měla za ním přijít i rodina.
"Řekla jsem snaše, aby zatím zůstala se synem u mě. Byla by škoda platit pronájem bytu, že? Dneska se počítá každá ušetřená koruna."
"Máte pravdu," pokývala jsem hlavou.
"Upřímně, ten kluk je pěkný rošťák," pokračovala Marta. "Když byl s tátou, choval se jinak. Prostě mu chybí disciplína. Snacha mu dovoluje příliš mnoho. Místo toho, aby mu ukázala, kde je jeho místo, běhá za ním a omlouvá jeho neplechy... Včera mi rozbil křišťálovou památku, kterou jsem dostala na rozloučenou od kolegů z práce..." řekla a postupně se uklidňovala. Zřejmě si uvědomila, že se trochu rozohnila. "Já už nemám sílu dohadovat se s ním. A ještě ve vlastním bytě!"
Když jsme vystoupily z auta před naším domem, zavolala své snaše. Vyšla ven, paní Marta jen ukázala bradou na tašky a zabručela: "Do kuchyně..." Nebylo to moc zdvořilé, ale nechtěla jsem se do toho plést, protože nevím, jaký je mezi nimi vztah.
Sama jsem nevydržela žít pod jednou střechou se svým vlastním manželem. Teď, když můj ex přijde vyzvednout Ninu, ráda mu udělám čaj a nabídnu sušenku. Ale jen proto, že vím, že už nikdy nenajdu jeho špinavé ponožky pod postelí.
U sousedky se dělo něco divného
Před dvěma dny měla Marta nějaký večírek. Nina a já jsme právě dojedly večeři, když jsme zaslechly hluk ze sousedství.
"Asi se něco rozbilo," poznamenala moje dcera. "Ten kluk říkal, že u jeho babičky je spousta skleněných ozdob... Sošky, vázy a podobné cetky."
"Kryštof je tvůj kamarád?" zeptala jsem se zvědavě.
"Ale prosím tě, mami," řekla Nina. "Vždyť je to prcek. Ještě ani nechodí na základku."
Kolem deváté večer se sousedská párty pomalu chýlila ke konci. Když odešli poslední lidé, vypukla obrovská hádka. Křik, pláč dítěte, dupání na schodech. Nina koukala z okna, jestli něco neuvidí.
"Domácí násilí," oznámila po chvíli. "Naše školní psycholožka nám to vysvětlovala. Měly bychom zavolat policii."
"Neměly bychom to přehánět," odpověděla jsem. "Paní Martě je přes šedesát. Pokřičí si trochu a půjde spát. Ty bys taky měla jít spát. Jinak ráno nevstaneš do školy."
Neochotně odešla do koupelny umýt si zuby. Tehdy se ozvalo hlasité prásknutí dveří. Ihned běžela k oknu v kuchyni, odkud byl nejlepší výhled před dům.
"Mami, ona vyhodila Kryštofa ven! Stojí tam na schodech," vykřikla po chvilce.
Ta žena se snad zbláznila
Podívala jsem se z okna. Venku bylo chladno a Kryštof tam stál jenom v tričku!
"Jeho máma právě přišla!" komentovala to Nina. "Mami, teta je nechce pustit dovnitř!"
"Dejme jim ještě chvíli," řekla jsem a doufala, že se to nějak vyřeší. Slyšely jsme domovní zvonek u paní Marty, pak její snacha někam volala, ale nic se nedělo.
"Měla bys s tím něco udělat," oznámila rozhodně Nina.
Ještě chvíli jsem čekala, pak jsem vyšla ven.
"Mám zavolat policii?" zeptala jsem snachy paní Marty. Kryštof na mě smutně koukal.
"To není potřeba!" řekla vyděšeně. "Můj táta nás vyzvedne, ale dorazí sem až ráno. Večer už neřídí, má problémy s očima."
"Pojďte dovnitř, tady nemůžete zůstat," rozhodla jsem.
Vyhýbám se vměšování do soukromých záležitostí jiných lidí, takže jsem se neptala, co se stalo. Ani oni nemluvili. Připravila jsem jim místo na spaní v obýváku a brzy ráno přijel starší muž, aby je vyzvedl.
"Udělala jsi správnou věc, mami," řekla mi dcera, když se chystala do školy. "Mám tě ráda."
A paní Marta? Když mě vidí, buď sklopí oči a dělá, že mě nezná, nebo mi práskne vchodovými dveřmi před nosem. Asi to má trochu popletené, protože já bych měla být ta uražená, ne ona. Jen jsem udělala, co bylo správné...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
