Luboš (54): S mojí manželkou bývala sranda, jenže se dost změnila. Je z ní cynická ženská, kterou už nepotěší ani kytice růží

Marcela (52) je skvělá manželka, ale kdysi s ní bývala větší legrace. Přitahoval mě na ní právě její smích. Jak stárne, nesměje se už vůbec a zdá se, že mi to dává za vinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie ( 41): Nechápu manželství mého bratra. Se ženou fungují jako spolubydlící, každý si sám nakupuje i vaří

Nejvíc se mi na ní líbil ten smích

Když jsem Marcelu poznal, chodili jsme na vysokou a život jsme měli před sebou. Náš vztah jsme brali jen jako zábavu a to doslova. Skvěle jsme se spolu nasmáli, máme podobný smysl pro humor. U Marcelky mě zaujal právě její jedinečný smích. Natolik jsme se do sebe zamilovali, že i když jsme každý jsme odjeli do jiného koutu světa, nakonec jsme zjistili, že spolu je nám nejlíp.

Svatba byla velkolepá a také moc zábavná. Bylo nám jedno, že nevyšlo počasí a rozpadl se dort. Na všech fotkách se jen smějeme. Trhá mi to srdce, když se na ty obrázky teď dívám. Marcela tam vypadá opravdu moc šťastně. Pak přišly na řadu naše holčičky a po delší době ještě syn. Jejich dětství jsme si užívaly s radostí, vzpomínky střežím jako oko v hlavě.

Časem bylo vše náročnější, byl jsem i víc v práci a na Marcelu se to valilo. Stali se z nás manželé, co řeší jen děti a domácnost. Hádali jsme se a moje žena vypadala čím dál víc unavená. Tou dobou jsem našel útěchu v náručí milenky, dodnes toho lituji. Ale v té době mi to nesmírně pomohlo a myslím, že Marcela o ničem neví.

Mohlo by Vás zajímat:

František (56): Manželka odjela na víkendový pobyt a vrátila se jako vyměněná. Důvod této změny mi vyrazil dech

Doma už veselo není

Děti nám odrůstají. Vylétávají z hnízda a Marcela je úplně jiná než dřív. Já si dovolím tvrdit, že jsem se změnil minimálně, co se týče povahy. Moje žena už se ani neusměje, má vrásku mezi obočím a pořád se jen o něco strachuje nebo nad něčím skuhrá. Je to smutná podívaná.

Když zažíváme něco hezkého, neumí si to vychutnat. Je z ní cynická ženská, kterou už nepotěší ani kytice růží nebo romantický západ slunce. Většinou uklízí a žije si v nějakém vlastním světě, do něhož nevidím. Starosti jakoby vyhlížela dopředu, nedokáže se uvolnit, pobavit.

Tuhle jsem jí to vyčetl a málem mě vzala něčím po hlavě. „Že jsi zmetek, to víme. Ale aby sis ještě stěžoval, že se vedle tebe královsky nebavím, to už chce kuráž!“ křičela. Buď ví o mojí dávné aférce, anebo mě má zkrátka plné zuby. To ji náš rodinný život natolik vyčerpal? Zadusil její veselou náturu?

Mohlo by Vás zajímat:

Viktor (43): Matku svých dětí ve štychu nenechám, ale pomohl jsem ji nerad. Její zradu jí neodpustím

Připomíná mi moji babičku

Vzpomněl jsem si na babičku, kterou mi Marcela dost připomíná. Ta se jen dřela, měla všechno perfektně navařené a poklizené. Děti byly vymydlené a naškrobené. Nicméně se nikdy neusmála, vypadala věčně smutně a unaveně.

Pak jsem jednou viděl její fotky z mládí a nemohl jsem ji ani poznat. Ta veselá usměvavá žena přeci nemohla být naše babi! „Představovala si tehdy určitě jinej život,“ komentovala to moje sestra a mě zamrazilo. Možná naše velká rodina Marcelu nakonec úplně vysála.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aleš (34): Manželka měla plnou kontrolu nad mým životem. Svobodu mi přinesla až práce v zahraničí