Zuzka (31): Poslal mi pugét růží a pozvánku na luxusní večeři. Čekala jsem, že bude následovat prstýnek, ale přišel šok

Přiznám se, že úderem třicítky se ve mně hodně věcí zlomilo. Chtěla jsem se konečně usadit a žít rodinný život jako většina mých kamarádek. Byla jsem vlastně jediná, která ještě čekala. Čekala, až se její milovaný vysloví...

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (30): Můj přítel prý nebyl připravený na vážný vztah. Po rozchodu si ale vzal hned první ženu, kterou potkal

Všechno vypadalo nadějně

Byla jsem přesvědčená, že David je ten pravý. Spolehlivý, hodný a zajištěný chlapík, s kterým jsem měla hodně společného. Vše se vyvíjelo skvěle a k absolutnímu štěstí chybělo jediné – aby mě požádal o ruku. Nevím, po jaké době chození je to vhodné, ale já byla v očekávání už po půl roce. Bydleli jsme spolu, a tak jsme se poznali i ve spoustě situacích, při kterých mohly vyplavat na povrch nějaké naše zlozvyky nebo problémy. Až na několik drobností to bylo v pořádku.

Navíc mi začaly tikat biologické hodiny jako o závod a on to chápal. Občas jsme spolu mluvili o svatbě, o dětech, o životě ve dvou. Zdálo se, že jsme naladění na stejnou vlnu. Je pravda, že já byla ta nadšenější, ale nijak jsem to neřešila. Vždyť to tak bývá.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (27): Nikdy jsem neplakala nad rozchodem se svojí první láskou. Když jsem ho ale uviděla na radnici s jinou, bylo mi do pláče

Překvapil mě romantickou pozvánkou

Poslední týdny se ale něco změnilo. Nevím, prostě zafungoval asi šestý smysl a já cítila, že není ve své kůži. Byl roztěkaný, podrážděný a často se vymlouval na práci. Když jsem se ptala, jestli je všechno v pořádku, jen mávl rukou. Věděla jsem, že důvodem není stres v práci. Že je to mezi námi. Přitom žádná hádka nebo spory neproběhly.

Začala jsem být nervózní. Řešila jsem to nejen s nejlepší kamarádkou, ale i s kolegyní v práci. Ona si také všimla, že jsem úplně mimo. Nechtěla jsem lhát a vše jí vyklopila. Uklidnila mě, že chlapi jsou prostě občas takoví. Jen se na ně nemůže moc tlačit. Určitě mě ale moc miluje... Znala ho jen z vyprávění, ale i tak mě uklidnila. A pak mi do práce přišel obrovský puget růží s lístkem: „Večeře dnes večer. Oblékni se slavnostně.“

„Vidíš, já ti to říkala!“ Jen si to potřeboval naplánovat po svém. Už se těším, až mi v pondělí ukážeš prstýnek,„ říkala nadšeně kolegyně.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (21): Můj přítel neměl ani tolik odvahy, aby se se mnou normálně rozešel. Místo něj se mi omluvil jeho táta

Jeho slova mě šokovala

Srdce mi bušilo jako o závod. I já si byla jistá, že to bude ten velký a důležitý večer. Zavolala jsem nejlepší kamarádce: „Lucko, konečně je to tady! Pošlu ti pak fotku prstýnku!“ smála jsem se. Stihla jsem si ještě narychlo koupit šaty. A zaběhla ke známé vizážistce, aby mě nalíčila. Chtěla jsem být v ten výjimečný okamžik opravdu krásná.

S Davidem jsme se sešli až před restaurací. I jemu to moc slušelo. Ale odbyl mě jen letmým polibkem. Večeře začala také zvláštně. David byl zamlklý a místo romantického úsměvu měl sevřené rty. Myslela jsem, že je to z nervozity. Přeci jen žádost o ruku zažije člověk většinou jen jednou v životě... Místo i atmosféra byly opravdu romantické. Při svitu svíček a tónech živé hudby jsem se úplně rozplývala. A říkala jsem si, že větší napětí a očekávání jsem ještě v životě nezažila.

Po hlavním chodu se ke mně naklonil a řekl: „Zuzko, musím ti něco říct...“

Celá jsem se chvěla a čekala, že poklekne a vysloví... „Je mi to líto, ale já to cítím jinak. Došlo mi, že jsem pod tlakem. Nechci ještě svatbu, ani děti. A nebylo by fér to dál prodlužovat a překážet ti ve štěstí...“

V tu chvíli se mi zatočila hlava. Myslela jsem, že se mi to jen zdá, že se začne smát a řekne, že to byl jen blbý vtip. Ale díval se na mě naprosto vážně. „Děláš si srandu?A proč tohle romantické divadlo?“ zeptala jsem se vytočeně. Zavrtěl hlavou: „Ne. Promiň. Jen jsem ti to chtěl říct na úrovni. Rozejít se mile a v hezkém prostředí. Chtěl jsem, abys na to neměla špatnou vzpomínku.“

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (26): Můj bývalý mě nechal kvůli jiné. O pár měsíců později jsem zjistila, že si psal i s mojí sestrou

Zůstala jen prázdnota

Tak to se mu opravdu povedlo! Byla jsem v takovém šoku, že jsem nedokázala nic chytrého říct. Ani jsem neodpověděla číšníkovi, který mi dával na výběr moučníky. Jen jsem tam seděla a snažila se nebrečet a hlavně nekřičet. I když bych mu klidně v tom luxusu udělala pořádnou ostudu. Připadala jsem si jako hlavní postava v absurdním divadle. Chtěla jsem se zvednout a odejít, ale nohy mi ztěžkly. A duše taky.

Domů jsem jela taxíkem. Sama. Bez prstýnku, bez přítele, bez iluzí. Jen s kyticí, kterou jsem druhý den vyhodila. Dohodli jsme se, že mi dá prostor na vystěhování a že zatím bude u rodičů.

Od té chvíle uběhlo pár týdnů, ale pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Kamarádka říká, že lepší teď než později. Ale já si připadám šíleně zklamaná a zneužitá. Nebo si za to můžu sama? Třeba jsem na něj opravdu moc tlačila a měla velká očekávání. Možná jsem byla zaslepená touhou po vlastním snu a nedala mu prostor se také vyjádřit... I tak mě náš rozchod rozsekal. S takovou parádou a v luxusní restauraci ho asi jen tak nikdo nemá. Doufám, že nic podobně šíleného už nikdy nezažiji...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (29): Trpký konec mého vztahu mi otevřel oči a jednou provždy mě změnil