Standa byl pozván ke kamarádovi Jardovi, aby si načesal pár meruněk. Tam se také seznámil i s Jardovou manželkou, která se chová docela bláznivě...
Celý život zastávám jednu pracovní pozici u jednoho zaměstnavatele. Dělám nástrojaře v naší továrně. Práce mi nevadí a zůstávám v ní hlavně kvůli svým spolupracovníkům.
Je fajn, když je v práci dobrý kolektiv
Na dílně se mnou už deset let pracuje kolega Jarda. Čím dál častěji jsme spolu zabředávali do témat o soukromém životě a časem se z nás stali kamarádi. Je fajn, umět si s někým pokecat a ulevit si. Ač jsme s manželkou dali dětem veškerou pozornost a lásku, máme problémy se synem, který se moc nevydařil. Syn nikde nevydrží. Je neustále přihlášený na Úřadu práce a nestará se o své děti.
Nestydím se a Jardovi klidně o své noční můře říkám. Vím, že u něj naleznu pochopení. Stejně jako on u mě. Ani Jarda nemá život bezproblémový. Život jim nadělil těžké zkoušky. Kdysi jim hned po narození zemřelo dítě a další už s manželkou neměli. Jarda se s životním údělem vyrovnal, ale podle jeho slov se z jeho manželky stala podivínka v dobrém slova smyslu.
Každý máme nějaký osud a pereme se
Od Jardy jsem věděl, že manželka se se ztrátou dítěte vyrovnávala několik let. Pomohlo jí, že si nechali kdysi na zakázku vyrobit novorozeně. Realistickou panenku, která má svůj pokojíček a Jardova manželka se o ni s láskou stará. „Hele, jestli to manželce dodává klid na duši, ať si tam tu panenku češe a převléká. Nikomu tím neubližuje,“ uzavřel své trápení.
Pak jsem od Jardy poslouchal, že se manželka upnula k psovi. Pořídili si jezevčíka a manželka ho neustále koupala, krmila ho z ruky a nepřetržitě o něj pečovala. Jenže pes před dvěma lety zemřel. A tady Jardovo vyprávění začalo být děsivé. Manželka sehnala člověka, který preparoval zvířata. Nechala si svého domácího mazlíčka vypreparovat a má ho doma v obývacím pokoji.
Košík meruněk a děsivé zážitky k tomu
„Až budeš mít natrhané ty meruňky, tak si dáme kafe,“ křiknul na mě Jarda. Pozval mě na prohlídku domu. Jarda byl zručný a dům měl opravdu krásný. Jardova manželka mi skoro posvátně ukázala pokojíček s panenkou. A pak pro mě následoval větší šok. V obývacím pokoji byl na zemi položen psí pelíšek a v něm ležel vypreparovaný pes.
Byla to kvalitní práce a kdybych neměl informace, mohl bych se domnívat, že pes jen spí. U pelíšku měl misku s vodou a granulemi. Jardova manželka si vzala psa do náručí a když se se mnou bavila, hladila ho po srsti. Bylo mi z toho nějak divně na duši. S kamarádem jsem se loučil se slovy: „Hele, kupte si jiného psa. Uvidíš, že manželka sice nechce, ale znovu zahoří láskou. To, jak tu žijete, je děsivé. Myslím to dobře.“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].