Petr (48): Dcera se mnou nevyrůstala. Teď má vlastní děti, ale v jejich životě mě nechce

Když se dcera narodila, byl jsem mladý a přesvědčený, že mám čas na rodinu, zodpovědnost a závazky. Když její matka začala mluvit o hypotéce a plenkách, měl jsem už v hlavě letenku. Říkal jsem si, že se vrátím, až to bude mít smysl. Až budu připravený být táta. Jenže ten moment nikdy nepřišel.

Dita (52): Snažím se vytvořit si vztah s vnučkou, ale dcera mi hází klacky pod nohy

Nenechal jsem je na holičkách

Posílal jsem peníze, dárky, pohledy z ciziny. K narozeninám dostávala kolo, k Vánocům tablet. Když mi bylo třicet pět, vrátil jsem se s pocitem, že všechno napravím. Jenže už byla velká. Přišel jsem s kufrem plným suvenýrů a narazil na zeď. Seděla u stolu, dvanáct let, tichá, odměřená. Řekl jsem si, že to chce čas.

Když měla patnáct, hodila mi dárky zpátky do tašky. Řekla, že si ji kupuju, protože se za ni stydím. Bolelo to, ale neudělal jsem s tím nic. Zůstali jsme v kontaktu jen přes její mámu. Vždycky jsem měl v hlavě, že jednou se to spraví. Že se z ní stane dospělá žena, která pochopí, že jsem to prostě tehdy neuměl.

Loni mi zavolala poprvé po letech. Narodila se jí dvojčata, dva kluci. Bylo to zvláštní – cítil jsem radost i úzkost. Nabídl jsem, že přijedu pomoct. Nepotřebovala mě. Nepřišlo mi to divné, byla unavená, zaskočená. Jenže ona nezavolala ani později.

Marta (41): Chtěla jsem být lepší matkou než ta moje. Pak jsem zjistila, že přede mnou má dcera obrovské tajemství

Vyhodila mě

Začal jsem jí psát. Že chci kluky poznat. Že bych s nimi rád strávil víkend, vzal je na výlet. Odpověděla: „Já tě znám, tati. Budeš jim kupovat dárky, rozmazlíš je, a pak už tě nikdy neuvidí a já to budu muset napravovat.“ Nevěřil jsem tomu. Chtěl jsem se s ní sejít, všechno jí vysvětlit.

Rozhodl jsem se. Přijel jsem k nim neohlášeně a chtěl jsem všechno napravit. Otevřel mi cizí muž, kterého jsem nikdy neviděl. Byl to očividně její manžel a otec jejích dvojčat. Nejprve mě pozval dál, nabídl mi kafe a já si říkal, že všechno bude v pořádku.

Ale když se zjevila dcera, nebyla ani zdaleka tak příjemná, a po několika zdvořilostních frázích mi na rovinu řekla, že mě tam nechce. Nabídl jsem jí pomoc, peníze, ale poslala mě se vším pryč. Prý už jí není deset a koupit se znovu nenechá. Odjel jsem se slzami v očích. Nevím, jak to mám napravit, ale chci být v životě svých vnuků.

Eliáš (56): Chtěl jsem dceři pomoct, ale měl jsem své podmínky. Ona za to se mnou přestala mluvit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].