Facebook
Instagram
Darja přála svému manželovi úspěch, na který čekal několik let. Dostal vysněnou pozici a ze začátku se zdálo, že se toho moc nezmění. Jenže po půl roce to bylo jinak. Vojta vůbec nebyl doma a když jo, jen křičel a nadával. S rodinou netrávil žádný čas. Darja se rozhodla, že je potřeba to rázně vyřešit.
Manželova práce se ocitla na prvním místě v jeho životě. Nebylo tomu tak vždycky. Jde asi o poslední tři roky. Bohužel, stres, který v práci zažívá, si tahá domů. Nejprve jsem se tvářila jako chápající manželka, po čase mi to začalo vadit. Dnes už je to tak, že jsem mu dala nůž na krk. Je to prosté. Buď my, jako rodina, nebo práce.
Manžel získal vysněnou pracovní pozici
Vojta (44) roky usiloval o pozici managera. Dělal všechno pro to, aby se ve firmě ukázal jako ten správný kandidát. Dočkal se až po dlouhé době, kdy místo dostal vždycky někdo jiný. Před třemi lety se však štěstí usmálo i na něj. Takový úspěch jsem mu ze srdce přála.
Rovnou mě připravil na to, že se některé věcí změní. Řekl narovinu, že ze začátku nebude mít pevnou pracovní dobu. Šlo o to, že bude často sedět na nekonečných schůzích a řídit svých sedmnáct podřízených. Náplní jeho práce je řízení korporátního vzdělávání. Byla jsem až překvapená, že to ze začátku nebylo tak hrozné.
Někdy se dokonce stalo, že se na dvě hodiny stavil doma, pobyl s dětmi, a pak zase jel. Během půl roku ale přicházely změny. Začal všude chodit pozdě, nebo vynechal fotbalový zápas našeho Matěje. Vždycky se omlouval a sliboval, že už se to nestane. Já i děti jsme byly tolerantní a pokaždé jsme mu odpustili. Kdyby zůstalo u toho, možná bychom si i zvykli.
Kvůli práci začal zanedbávat rodinu
Po dalších několika měsících se začal točit v kolotoči. Ze schůzky na schůzku, teambuilding v Ostravě, nekonečné meetingy. Když už byl doma, byl nervózní a vyjížděl kvůli prkotinám. Děti se mu začaly vyhýbat. Zcela otevřeně jsem mu řekla, aby zařadil zpátečku. „Děti nemůžou za to, že toho máš hodně. Měl by sis na ně najít čas," upozornila jsem ho, že zanedbává roli otce.
Místo sklopené hlavy přišla obhajoba. „Chceš mi snad říct, že na ně kašlu? A díky komu byly letos dvakrát v Emirátech?" vyhodil mi na oči. Nestačila jsem se divit, že se hájí penězi. „K čemu nám jsou peníze, když nejsi vůbec doma? A když už náhodou jo, tak protivný a hádavý?" zeptala jsem se ho, ale neodpověděl mi.
Uznávám, že se díky jeho platu máme více než skvěle. Nicméně já bych mnohem raději měla doma muže, se kterým mohu jít v sobotu ráno na houby. Ne nervózu, kterého rozhodí kdejaká věc. Když mu někdo napíše v jedenáct hodin večer, klidně usedne k PC a jde pracovat. Mě to nepřijde normální. To se nebavím o tom, jak jsme se odcizili my dva...
Dala jsem mu nůž na krk
Poslední měsíce to vyloženě graduje. Sotva vejde do bytu, už nadává. „Kdo tady má takhle ty boty? Proč je tady takový binec?" A hned je po atmosféře. Na děti pomalu normálně nepromluví, umí po nich jen štěkat. Dokonce zapomněl na dceřiny narozeniny. Jeho diář obsahuje jen služební cesty a meetingy. Nebere v potaz ani to, že se o všechno starám sama.
A tak se dalo čekat, že můj pohár trpělivosti přeteče. Stalo se tomu nedávno. „Už toho mám dost," začala jsem, když nás zase všechny poslal do háje. „Buď s tím sekneš, nebo odcházíme," vyřkla jsem ultimátum. Vojta zalapal po dechu, otočil se na patě a odešel. Od té doby spí v práci. Volá si jen s dětmi. Já na svém požadavku trvám. Takhle se žít nedá. Já chci mít manžela doma.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
