Facebook
Instagram
Sandra se bojí o manžela. Stal se z něho workoholik, který vidí jen svoji práci. Nespí, nejí, nedokáže normálně žít. Uspokojení pociťuje pouze ve chvíli, kdy pracuje. Vilda si ovšem žádný problém nepřipouští.
Mám doma workoholika. Že to není tak hrozné? Je a ničí to rodinu. Začalo to velmi nenápadně, ani já sama si toho ze začátku nevšimla. Dnes je manžel Vilém podle mého kousek od kolapsu. Ovšem nedá si říct a odmítá si připustit, že má velký problém.
Manžel začal hodně pracovat
Ze začátku to bylo jen o tom, že se Vilda nevracel domů hned po skončení pracovní doby. ,,Dnes přijdu později, musím něco dodělat,“ volal mi a mně na tom nepřišlo nic divného. Počítač zapínal i po příchodu domů. V době, kdy pracovali na větším projektu, mi to dávalo smysl. Brala jsem to spíše tak, že je pečlivý a chce se ukázat v tom nejlepším světle.
Přivírala jsem oči i nad tím, že pracoval o víkendech. ,,Až to odevzdáme, bude zase klid,“ ujišťoval mě Vilém. ,,Pár týdnů to tady sama zvládnu, jen hezky pracuj,“ podporovala jsem ho. Po měsíci jsem už i já vyhlížela termín, kdy má být projekt hotový. Doufala jsem, že si Vilém odpočine a hlavně, že budeme něco podnikat zase jako rodina.
Máme desetiletého Ondráška, kterému taťka poslední týdny chyběl. Jenže ani po odevzdání projektu se nic nezměnilo. Vilém tvrdil, že hned dostal další zadání a musí ve svém nasazení pokračovat. Do práce odjížděl za tmy a za té se i vracel. Společné večeře vzaly za své, protože sotva Vilém přijel domů, šel stejně hned pracovat.
Pochopila jsem, že je na práci závislý
Začínala jsem se o něj bát. V noci spal velmi neklidně, pořád sebou mlel a hekal ze spaní. Podle všeho i špatně jedl, protože znatelně zhubnul. Celé se mi to přestávalo líbit. ,,Vezmi si dovolenou. Odjedeme na chalupu a trochu vypustíš páru,“ navrhla jsem Vilémovi. Ten začal vyvádět, že to si teď nemůže dovolit, a vysypal na stůl nespočet důvodů, proč to nejde.
Já jsem ale taková, že když si něco umanu, tak to prostě bude. Tak dlouho jsem do něj šila, až si dovolenou vzal. ,,Počítač necháš doma. Musíš vypnout, nebo tě to dostane,“ řekla jsem a doufala, že týden v přírodě mu pomůže. První den na chalupě byl Vilda nervózní. Skoro nemluvil a večer se mu začaly třást ruce.
V noci, když jsem spala, si zajel domů pro počítač. Našla jsem ho před chalupou, jak pracuje. ,,Ty si nedáš pokoj, co?“ pronesla jsem uraženě. ,,Ty to nechápeš. Já musím pracovat i na dovolené. Tak to prosím respektuj,“ obořil se na mě a odešel do pokoje, kde se zamknul. Syn byl smutný, protože bylo jasné, že se mu táta nebude věnovat.
Začínám se vážně bát o jeho zdraví
Po návratu domů bylo ještě hůř. Navíc když jsem hlasitěji vyjádřila to, jak se mi celá ta situace nelíbí, Vilém začal byl agresivní. Nikdy takový nebyl. Teď začal bezdůvodně vylítávat. Postupně ztratil zájem o osobní život. Já ani syn ho nezajímáme. Vidí jen svoji práci. Klidný je vlastně jen tehdy, když pracuje. Ve chvíli, kdy nemůže, dostává podle mě abstinenční příznaky. Nejí, nespí a pije desítky šálků kávy denně.
Velmi se o něj bojím a také jsem mu to řekla. Vilém se mi jen vysmál, že pro něj nemám pochopení. Kvůli tomu začal v kanceláři i přespávat. Nemůžeme spolu normálně mluvit. Nejde to. Myslím, že se z něj stal typický workoholik. Potřebuje pomoc, ale nevím, kde začít.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
