Dáša (30): Manžel striktně odmítá dávat děti na hlídání. Mně tím ale svazuje ruce

Jirka (31) byl už od narození našich dětí extrémně přecitlivělý. Velmi mu vadila i představa, že dává pochovat miminko někomu jinému.

Mohlo by Vás zajímat:

Rozita (39): Máme dítě s těžkou formou autismu. Jako rodina jsme to nezvládli

Nikdo nesměl hlídat syna

Jako první se narodil syn Kuba (4). Když za mnou do porodnice přijeli jeho rodiče, Jirka jim skoro zakázal, aby si malého pochovali. To bylo samé: „Máte umyté ruce? Nesmíš ho, mami, tak mačkat. Raději mi ho dej.“ Jeho matka ho tehdy krásně uzemnila: „Neboj se, synáčku. Já jsem odchovala dvě děti, vím, co mám dělat.“

Kuba brečel od rána do večera. Měla jsem chvílemi pocit, že se z toho zblázním. Nechci si na nic stěžovat, protože jsem děti chtěla. Jen chci říct, že by se mi tehdy hodilo, kdyby mě někdo na pár hodin vystřídal. Já bych si lehla nebo minimálně poklidila či uvařila. Jirka byl celé dny v práci a já jsem měla pocit, že nic nezvládám.

Jednou jsem ho požádala, zda by mohla jeho matka Kubu pohlídat. „To nepřichází v úvahu. Znáš mámu. Ta má oči jen pro svého psa Roníka. Nebude na Kubu dávat pozor,“ rozhodl Jirka. „Tak ty mě vystřídáš? Budeš v noci k malému vstávat? Já už jsem vážně vyčerpaná,“ požádala jsem ho. Jirka sice občas vstal, ale stejně si pro mě došel, protože nedokázal malého utišit. Tak to trvalo skoro rok. Během toho ani jednou nepovolil hlídání od někoho z rodiny.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (31): Manžel tvrdí, že péče o dítě je výhradně věcí ženy. Nemám žádný život

Další dítě na cestě

Myslela jsem, že až bude Kuba o něco starší, už ho ke své matce pustí. Opak byl pravdou. To zase tvrdil, že Kuba už ve dvou letech mamce uteče. „Ta ho nechytí a průšvih je na světě. Ne, prostě jí ho nedávej. Co jsem ochoten překousnout, je, aby matka přijela sem a hrála si s ním u nás doma. Ty je budeš hlídat,“ kladl mi na srdce.

U nás doma měl vždycky hlavní slovo Jirka, takže jsem musela poslechnout. Bylo jedno, že si myslím něco jiného. On byl hlava rodiny! Kuba rostl před očima a blížil se nástup do školky. Těšila jsem se, jak si konečně trochu odpočinu od denních povinností a rutin. V tom čase jsem ale zjistila, že jsem těhotná. Sotva jsem jedno dítě zbavila plen, ocitla jsem se zase na začátku.

Byla jsem připravená být víc průbojná. U Jirky jsem si chtěla vydobýt, aby mohla jeho matka párkrát v týdnu vzít Kubu ven a časem i s kočárkem. Stálo mě to mnoho zbytečných hádek a stejně mi to neprošlo. Jirka o tom nechtěl slyšet. O své matce mluvil jako o nezodpovědné senilní babce. To samozřejmě nebyla pravda. V padesáti dvou letech byla stále vitální a čilá.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (29): Vyhodila jsem vlastní matku i tchyni. Neustále se přetahovaly o naše dítě

Porušila jsem jeho zákaz

Po narození dcery jsem byla v jednom kole. Odvézt syna do školky, pak se starat o malou, která byla obdobně uplakané mimino jako Kuba. Doma se mi vše kupilo, nebyl čas ani síla dělat něco víc než se starat o dítě. Když mi jednou jen tak volala tchyně, jak se máme, řekla jsem: „Přijeď! Potřebuji se vyspat.“ Během hodiny dorazila, dostala ode mě instrukce a vzala obě děti ven.

Já jsem padla do postele a na tři hodiny usnula. Vzbudil mě až dětský pláč. Tchyně ke mně přišla a povídá: „Ty mě zabiješ. Ale Kuba spadl z houpačky a má modřinu na čele. To se Jirka zblázní.“ Rozbrečela se. Já jsem ji chlácholila, že to bude v pohodě. Bohužel, nebylo. Tchyně dostala jasný zákaz děti hlídat. A na mě se Jirka zlobí doteď. Nevím, jak mu vysvětlit, že takhle dál žít nemůžeme.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (36): Myslela jsem, že návrat do práce bude snadný. To bych ale nesměla mít děti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.