
Andrea má bratra Stanislava. Ten si postavil dům sto kilometrů od svých rodičů. Když potřebuje, ví kde rodiče bydlí. Ale jakmile by měl s něčím pomoci, má to k rodičům daleko.
Jsem už unavená, jak je to v naší rodině nastavené. Moje mamka si každý den hodinu telefonuje s bratrovou manželkou Petrou. Rozebírají blbosti. Petra má čas. Je na mateřské dovolené a telefonováním s mojí mamkou si krátí nudu na dětském hřišti.
Přehlížím realitu, jen abych se nezbláznila
Petra to s mojí mamkou umí. Neustále si stěžuje na svého manžela, jak s ním má komplikovaný život. Jak doma nepomáhá s úklidem, jak jí nepomůže s dětmi a jak je neustále v zaměstnání. Moje mamka s Petrou soucítí. Měla totiž se svým manželem podobný problém.
A tak si holky notují. Mamka Petru podporuje, že bude líp. Snaží se jí vynahradit nevhodné chování svého syna. A tak dva víkendy v měsíci hlídá vnoučata, často vaří jídlo pro celou rodinu a dokonce byla několikrát uklízet u nich doma. Když Petra a Standa potřebují, není pro ně problém děti dovézt na hlídání i na jedno odpoledne.
Nespravedlnost v rodině mě trápí
„Petruško, co kdybys pro mě dojela, umyji ti okna v domě. Bude podzim, budeš mít hotový úklid. A můžu přespat a pohlídám děti,“ nabídla se mamka a švagrová po tom skočila. Zpětně jsem se od mamky dozvěděla, že bratr s manželkou jeli v neděli na výlet a nechali mamce obě děti na hlídání. Pak mamku posadili na autobus a nechali ji jet samotnou domů. Na autobusové stanoviště pro mamku jsem musela dojet já, bála se jít domů sama.
A takto to v naší rodině chodí. Pomáhá se pouze mému bratrovi. Nepamatuji se, že by mi mamka s něčím pomohla. Děti mi nehlídala a vždy mě slovy napomenula: „Ale já jsem to, děvenko, taky musela zvládnout sama. Kolikrát jsem málo spala nebo byla unavená. To si musíš zvyknout.“ Zvykla jsem si a naučila jsem se vše zvládnout. Jenže do toho šla mamka na operaci.
Na povinnosti jsem v naší rodině jen já
Někdo musí odvézt mamku do nemocnice. Taťka už automobil neřídí. Když jsme se o mamčině operaci bavili, bratr rázně zavelel: „Tak snad je jasné, že mamku odvezeš, přivezeš, nakoupíš a postaráš se. Máš to na rozdíl od nás kousek.“ Dívala jsem se na svého samolibého bratra a líbit jsem si to nenechala. Připomenula jsem mu, jak jim mamka pomáhá a když potřebují hlídání, rádi děti dovezou a cestu podniknou.
Strhla se mezi námi nepříjemná hádka. Bratr na mě vystartoval, že jsem drzá a dělám zbytečné problémy. Prý je evidentní, že mi je za těžko pro rodiče něco udělat. „Nechci se hádat, uklidni se. Jen jsem klidně řekla, že bychom se o starosti měli podělit. Není správné, abys to vše naházel na mě. To umí každý. Holt si o víkendu uděláte výlet k rodičům a dovezete jídlo. Já zajistím pracovní dny. To je snad fér,“ oponovala jsem. Dopadlo to tak, že jsem se starala po celou dobu mamčiny rekonvalescence a hned jak mamka byla v pořádku, opět hlídá děti jako na běžícím páse. Z celé záležitosti jsem vyšla já jako problémový člen rodiny.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].