Roman (41): Náhodné setkání po letech mi vyrazilo dech. Moje bývalka vedla za ruku mého malého dvojníka

S bývalkou jsme se nerozešli v dobrém. Jestli se mnou má dítě, docela chápu, že mi o tom neřekla. Potkat ale svého malého dvojníka na ulici byl šok. A ona hned spěchala pryč. Nechal bych to plavat, kdyby se o něm nedozvěděla máma.

Jana (42): Po smrti manžela jsem zjistila, že v Německu měl ženu a dítě

To dítě vypadá jako já!

Potkal jsem ji úplnou náhodou. Šel jsem z práce, hlavu plnou starostí, a najednou jsem ji uviděl na chodníku přede mnou. Nejdřív jsem si byl jistý jen tím, že je to ona. Stejná chůze, stejný způsob, jak si odhrnuje vlasy z čela. Zastavila se u přechodu a já zpomalil, ani nevím proč. V tu chvíli jsem ještě netušil, že mě ten krátký okamžik poznamená víc než celé roky po našem rozchodu.

Vedle ní šlo malé dítě, chlapeček. Držela ho za ruku a něco mu potichu říkala, usmívala se na něj tím zvláštním úsměvem, který jsem kdysi znal tak důvěrně. A pak se na mě ten kluk podíval. Stačil jediný pohled a já měl pocit, jako by se mi sevřel žaludek. Ty rysy… ten pohled, byla tam podobnost, kterou jsem nemohl přehlédnout, i kdybych se snažil sebevíc.

Nezastavil jsem se na dlouho. Jen jsme se na sebe krátce podívali, přikývli, řekli si sotva jednu větu „jak se máš“ si a šli si dál po svých, každý zase tou svou cestou. Ohlédla se pak po mně trochu nejistě. Od rozchodu jsme spolu nemluvili. Ale v hlavě mi začalo pracovat něco, co už nešlo vypnout. Počítal jsem roky, „googlil“ jsem si stáří dětí, abych si tipnul, kolik malému bylo. Příliš přesně to vycházelo.

Aneta (32): Manžel tvrdil, že na vlastní dítě nemáme peníze. Tajně přitom živil syna z předchozího vztahu

Nechci nic vědět, když sama mlčí

Celý večer jsem seděl doma a přehrával si ten moment pořád dokola. Nešlo o žárlivost ani o zlost a už vůbec ne o strach ze zodpovědnosti. Spíš o tiché poznání, které se mi usadilo někde hluboko uvnitř. Byl jsem v šoku. Věděl jsem, že bych jí mohl napsat. Mohl bych se zeptat, otevřít téma, které viselo ve vzduchu. Ale neudělal jsem to. Možná ze strachu. Možná z respektu. Šlo o její rozhodnutí a taky jsem se mohl plést.

Mohla někoho poznat krátce po našem rozchodu a rovnou přijít do jiného stavu. Ten by ale musel vypadat jako já. Našel jsem doma fotky ze školky. Její syn byl prostě „celý já“. Poznala, že jsem v šoku, a že jsem to prokoukl? Čeká teď, že se ozvu? Uvědomil jsem si, že mlčení je taky odpověď. A tak jsem se rozhodl to přijmout tak, jak to je.

Ne všechno v životě musí být vysloveno, ne každá pravda musí být potvrzena nahlas. Od té doby na ně občas myslím. Je to zvláštní část mé osoby, jakési pokračování, o němž nic nevím. Ale třeba se jednou naše cesty přeci jen spojí. Nevadilo by mi mít dítě. Asi bych se i rád zapojil jak finančně, tak coby otec. Ona má ale asi jiný plán. Možná našla lepšího otce pro své dítě, těžko říct.

Radim (37): Moje bývalá manželka mi dělá neustálé naschvály. Nepomáhají ani prosby, je to marné

Osud je někdy silnější

Nedávno přišla moje máma s tím, že sousedka potkala moji starou lásku s klukem, co mi z oka vypadl. „Prej je tvůj, že by za to dala ruku do ohně,“ kroutila hlavou, ale sledovala bedlivě moji reakci. Co jsem měl dělat? Pokrčil jsem rameny a chtěl změnit téma. Jenže moje máti to jen tak nenechá.

Je to žena činu a pokud má někde vnouče, rozhodně o tom bude chtít vědět. Je dost možné, že ta setkání přinesou jiný průběh, než si moje bývalá přítelkyně představovala. Já chci ale nechat všechno na ní. Tehdy jsem se nechoval hezky, rozešli jsme se kvůli mojí hlouposti a nemám právo jí zasahovat do soukromí.

Ema (35): Bývalý přítel mi zamotal hlavu. Pak jsem zjistila, že má ženu a malé dítě

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].