Marcela (45): Dvacet let na psí knížku se mi vymstilo. Teď bydlím v podnájmu a začínám úplně od nuly

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že v pětačtyřiceti budu začínat znovu, pochopitelně bych si klepala na hlavu. S Mirkem jsme spolu prožili dvacet let, máme dospělého syna, prošli jsme dobrým i zlým, byli jsme stabilní pár. Na svatbu jsme ani jeden nikdy nepomysleli. Oba jsme tvrdili, že vztah nestojí a nepadá na jednom papíru. Jenže pak přišla jiná žena a já zjistila, jak může být takový papír důležitý.

Jaroslav (68): Než umřu, rád bych věděl, že je dcera vdaná a zabezpečená. To žití na psí knížku mi leze na nervy

Věřila jsem, že táhneme za jeden provaz

Když jsme se poznali, Mirek rozjížděl vlastní firmu. Ze začátku pracoval od rána do večera a rodinu jsem finančně zajišťovala spíš já. Měla jsem slušně rozjetou kariéru a dobrou práci s výhledem na povýšení. Jenže pak se nám narodil syn. Neplánovali jsme ještě dítě, ale bylo pro nás oba nemyslitelné těhotenství přerušit.

Už během mateřské jsem mu začala hodně pomáhat ve firmě. Když jsem se pak mohla vrátit do práce, řekl mi: „Potřebuji, abys mě teď podržela. Firma se konečně rozjíždí, bez tebe to nedám.“ A já ho pochopitelně podržela. Zůstala jsem déle doma a později nastoupila na méně placené místo s kratší pracovní dobou. Domácnost byla na mně, a když bylo potřeba, pomáhala jsem i s administrativou jeho firmy. Přítelův zaměstnanec jsem však nikdy nebyla. Nepočítala jsem hodiny ani peníze. Brala jsem to jako investici do našeho společného života.

Mirka (42): Člověk ani po deseti letech nemůže říct, že někoho zná. To, co předvedl přítel při rozchodu, mě šokovalo

Dům jsem považovala za domov

Bydleli jsme v domě, který Mirek zdědil po svých rodičích. Strávila jsem tam dvacet let života. Sázela jsem stromy na zahradě, kompletně zrekonstruovala kuchyň, zařizovala všechny opravy, starala se o každý kout. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že ten dům není náš, ale jeho.

Pak se objevila Linda. Bylo jí o dvacet let méně než Mirkovi a najednou bylo všechno jinak. Když mi oznámil, že odchází, zastavilo se mi srdce. „Zamiloval jsem se,“ řekl mi bez obalu. Nejdřív sliboval, že se domluvíme slušně. Jenže čím déle s ní byl, tím chladněji se choval. Když Linda otěhotněla, bylo jasné, že se budu stěhovat a budu ráda, když neodejdu s úplně holým pozadím.

Petr (35): Mám doma pořádné dusno. V rodině bude svatba a partnerku štve, že spolu žijeme na psí knížku

Právník mi vzal poslední iluze

Pochopitelně jsem si našla právníka. Nechtěla jsem nikoho odírat, nejsem ten typ, ale také jsem nechtěla začínat od nuly – bylo to hrozně nefér! Stále jsem doufala, že dvacet let společného života bude pro bývalého partnera a otce mého syna něco znamenat. Ale právník mi vysvětlil, jak se věci mají…

Dům je zděděný, firma vedená na Mirka a my dva jsme nikdy nebyli manželé. To, že jsem kvůli rodině upozadila vlastní kariéru a budovala zázemí, naprosto neznamená, že mám nárok na polovinu majetku. Neodešla jsem úplně s prázdnýma rukama, zbylo mi auto a Mirek mi nakonec dal určitou částku. Ale byt si za ni ani náhodou nekoupím a uplynulé roky, kdy jsem mohla budovat vlastní kariéru a život, také ne. Dnes bydlím v pronájmu a jsem ráda, že s vysokou školou dělám recepční ve fitku. Neudělejte stejnou chybu…

Jiřina (38): Smířila jsem se s tím, že mě partner nikdy nepožádal o ruku. Pak do mě na dovolené jeden chlap rýpal, proč nejsem vdaná

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].