Patrik (32): Celý život jsem před rodiči tajil, kdo jsem. Prasklo to během přepadovky u mě doma

Vyrůstal jsem na vesnici v dost věřící rodině. Chodili jsme každou neděli do kostela, už jako kluk jsem se naučil modlit a také mi bylo vštěpováno, že se jednoho dne ožením, budu mít děti, budu bydlet hned vedle rodičů a budeme žít všichni šťastně pospolu. Už jako dítěti mi to přišlo divné, ale v tomhle věku se ještě nevzpouzíte.

Barbora (24): Nesnášela jsem matčiny drby se sousedy. Teď jí vděčím za to, že můžu jít konečně do práce

Začal jsem ve městě žít nový život

V patnácti jsem odešel na internát do města a můj svět se začal měnit. Rozšiřovat. Zjišťoval jsem, že názory, které mi rodiče předali, jsou hodně omezené a že lze žít i jinak. A já začal žít jinak.

Rodiče si toho ze začátku nevšímali, ale když jsem přijel domů s piercingem, který mi aplikovala kamarádka na internátě, přirozeně je to zarazilo. Máma to nejprve nechávala být a jen sem tam utrousila nějakou poznámku, jakože se těší, až budu zpátky doma, že si mě srovná a tak.

Neříkal jsem jim, že se nemíním vracet, že žiju život, ve kterém je mi dobře a hodlám se buď dostat na vysokou, nebo zůstat ve městě. Ale maturita se blížila a oni neustále mluvili o tom, jak mi najdou práci někde poblíž. Táta se pořád vyptával v okolí, dohazoval mi brigády, ale já vše odsouval na neurčito.

Alice (58): Po rozvodu jsem tápala, ale dovolená s kamarádkou mi zcela změnila pohled na život

Rodiče mě nepustili dovnitř

Když jsem odmaturoval a nedostal se na výšku, odmítl jsem se vrátit domů. V té době už jsem měl i jiný důvod. Nejenže jsem nechtěl na vesnici, ale hlavně jsem před rodiči nějakou dobu tajil něco, o čem jsem byl přesvědčený, že to nepochopí. Vztah s mužem.

Přišli na to ve chvíli, kdy mě poprvé, co jsem se odstěhoval, navštívili u mě doma. Ani mi nezavolali a prostě přijeli. Potkali jsme se před domem zrovna ve chvíli, kdy jsme s partnerem vycházeli ven ruku v ruce. Oba se otočili, nasedli do auta a odjeli. Ani se mnou nepromluvili.

Když jsem pak přijel domů, abych s nimi vše probral, táta mě nepustil dovnitř. „Mohl jsi dělat cokoli, ale rozhodl ses, že budeš na kluky?“ uhodil na mě. Ani snaha jim vysvětlit, že to nebylo moje rozhodnutí, je neobměkčila. Už jsem s nimi bohužel dva roky nemluvil, protože mi nezvedají telefony. Ale kvůli nim přece nebudu sám sebe popírat.

Majka (34): Můj pes překáží nové lásce a já nevím, jak se mám rozhodnout

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].