Dana (51): Z mé aktivní maminky je po jediné operaci troska posedlá nemocemi

Moje maminka Alena byla neustále aktivní, dokud ji nezastavila operace kyčelního kloubu. Po ní přišly další dvě vážné nemoci a od té doby se z toho nedokázala vymanit. Neustále mluví jen o svých potížích, opakuje se a působí na mě zmateně a senilně. Jakoukoliv pomoc odmítá a téměř neopouští byt.

Lucie (60): Myslela jsem, že budeme v důchodu zdraví a aktivní. Manžel ale jen funí a tajně pojídá uzeniny v komoře

Všechno změnila jedna operace

Moje maminka Alena byla vždy jako neřízená střela, neustále v pohybu. Buď za někým jezdila, někomu vypomáhala, uklízela nebo něco tvořila na zahradě. Nikdy si v klidu nesedla. I při sezení musela něco spravovat, plést nebo si dělat poznámky. Nevzpomínám si, že by si kdy v klidu sedla ke knize nebo k televizi. S přibývajícím věkem jako by ještě zrychlovala, snad ze strachu, že jakékoliv zpomalení by pro ni znamenalo konec.

A nebyla daleko od pravdy. Musela na operaci kyčle a nesmírně se toho obávala. Nebála se bolesti, zákroku ani narkózy. Děsila se jen toho, že se v nemocnici nebude mít čím zabavit. „Já se tam unudím k smrti,“ stěžovala si a já jí musela slíbit, že za ní budu chodit každý den a nosit jí luštění a časopisy. Operaci nakonec nesla hůř, než si představovala. Hojení jí navíc zkomplikovaly dvě další nemoci, které přišly těsně po sobě.

Byla nucena odpočívat mnohem déle, než plánovala. Všechno ji bolelo, rány se špatně hojily a její psychika šla strmě dolů. Lékaři začali mluvit o depresi, což bych u své energické maminky nikdy nečekala. Vždycky tvrdila, že deprese je jen výmluva líných lidí. Navštěvovala ji celá naše rodina, ale já viděla, jak mi maminka chřadne přímo před očima. Začala se v řeči opakovat a mluvit výhradně o svém zdravotním stavu.

Jindřich (68): Dcera mě vidí jako lenocha v důchodu. Vyčítá mi stáří a nutí mě k cestám, které už nezvládám

Změna k horšímu byla až děsivě rychlá

Najednou byla plná sebelítosti. Každý drobný zdravotní problém zveličovala a neustále si vymýšlela nové. „Představ si, dneska mě brněla celá tvář. Měla bych zajít k doktorovi, mohlo by to být něco vážného,“ sdělila mi s utrápeným výrazem. Brzy se přidaly i potíže se zažíváním a maminka začala výrazně hubnout.

Ještě před pár měsíci byla tak vitální a veselá a náhle se z ní stal jen stín jejího dřívějšího já. Vůbec ji nezajímalo, jak se daří vnoučatům, ani neplánovala, co nového si vysadí na zahradě u chaty. Jen se soustředila na své trápení. Když zrovna nemluvila o sobě, s oblibou rozebírala, jaké neštěstí potkalo někoho jiného.

„Ta sousedka z přízemí upadla na chodbě a prý skončí na vozíku,“ vítala mě ve dveřích s příběhem, který jsem slyšela už potřetí. Snažila jsem se jí taktně domluvit, aby nebyla tak negativní, a pokoušela jsem se stočit řeč na její dřívější koníčky a oblíbená témata. Vůbec na to ale nereagovala. Během krátké doby zestárla snad o deset let a působila zmateně. Možná se k tomu schylovalo delší dobu, ale ta proměna byla neuvěřitelně rychlá.

Lucie (67): Prodala jsem dům, protože děti potřebovaly peníze. Slíbily mi klidné stáří u sebe, ale podvedly mě

Jakoukoliv odbornou pomoc odmítá

Nejdříve jsem jí chtěla dát čas, ale ten hrál proti nám. Vše se jen zhoršovalo, a tak jsem jí našla kontakt na psycholožku. Příjemnou paní, která by byla ochotná za maminkou občas zajít a popovídat si s ní. Maminka totiž téměř nevychází z bytu, aby zase něco nechytila. Jenže jsem narazila.

Maminka mi strašlivě vynadala, že z ní dělám blázna. „Ty vůbec nechápeš, co to je stáří a bolest!“ křičela na mě. Nikdo jiný v rodině její stav tolik neřeší a nebere to jako danou věc. „Prostě stárne, Dano, tak to bývá,“ odbyl mě bratr. Mně ale takto rapidní změna osobnosti nepřijde normální.

Jitka (59): Manžel se rozhodl, že nebude nosit zubní náhradu. Vypadá strašně a já se stydím

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].