Facebook
Instagram
Vendula byla přesvědčená, že Robin je ten pravý. Deset let žila v tom, že právě s ním založí rodinu a budou spolu šťastně žít až do smrti. Jenže pak se od přítele dozvěděla něco, co rozhodně slyšet nechtěla.
Když jsem se s Robinem (44) dala dohromady, myslela jsem si, že je to ten nejlepší muž na světě. Vystřízlivěla jsem po deseti letech. Kolem třicítky mi začaly bít na poplach biologické hodiny a já se s tužbou založit rodinu svěřila Robinovi. A tehdy se to stalo.
Ve třiceti mi došlo, že už chci děti
Možná je to moje vina, že jsem se ho za těch deset let nikdy nezeptala, jestli chce děti. Vážně mě to nenapadlo. Byl totiž ve všech směrech dokonalý. Měli jsme se dobře. Oba jsme byli na vrcholu kariéry, měli jsme stabilní zázemí. Robin mě na rukou nosil. Poměrně dost jsme cestovali. Myslela jsem si, že svatba a děti bude samozřejmostí.
Kolem svých třicetin jsem cítila, že mi přeci jen něco chybí. Že je nejvyšší čas založit rodinu. Nechtěla jsem už na nic čekat. Při příležitosti našeho výročí jsem proto Robinovi oznámila: ,,Ráda bych vysadila antikoncepci. Už je čas na děti, nemyslíš?"
,,Děti? Chceš pokazit všechno to krásné, co mezi námi je? Dítě všechno změní. Už nic nebude jako dřív,“ zpražil mě Robin a já zalapala po dechu. ,,Naopak. S dítětem bude sice všechno jiné, ale krásné. Věř mi. Moc bych si ho přála,“ snažila jsem se ho přesvědčit. Ten večer se něco změnilo. Robinovi došlo, že musí s pravdou ven.
Hledala jsem otce svých dětí na seznamce
,,Já děti nechci. Nikdy jsem je nechtěl. Miluji tě, ale pokud chceš děti, je konec,“ prohlásil. Tím, že jsem to nečekala, jsem byla značně vykolejená. Místo svatby se konal rozchod. Obrečela jsem ho jako želva. Všechny iluze o dokonalém životě byly v minutě pryč. Byla to ale nutná daň za to, že chci dítě. Nemohla jsem čekat, jestli se Robin třeba za pár let neumoudří.
Kamarádka mi po čase dala tip na prověřenou seznamku. Upřímně se mi do toho moc nechtělo. Seznamky jsem vždy vnímala jako útočiště zoufalců. Nakonec jsem se ale na ni zaregistrovala. Úkol zněl jasně: najít otce svých dětí. Týdně jsem měla třeba i pět schůzek. Některé ušly, jindy jsem se chtěla po minutě vypařit.
Vydržela jsem to čtvrt roku. ,,Tak tudy cesta nepovede,“ svěřila jsem se kamarádce. ,,Nevzdávej to. Podívej se na mě s Honzou. Taky jsme se dali dohromady díky seznamce, jsme spolu osm let a máme děti,“ nabádala mě. Řekla jsem si, že zkusím maximálně ještě tři schůzky. Pokud z nich nic nevzejde, profil smažu a smířím se s tím, že budu do smrti bezdětná, a ještě ke všemu sama.
Záchrana za pět minut dvanáct
První dvě schůzky nestály za nic. Nejde o to, že bych byla náročná, ale nikdy mezi námi nepřeskočila jiskra. Když jsem šla na tu třetí, už jsem ani nedoufala. Čekala jsem na smluveném místě v jedné útulné čajovně. Když vešel muž, kterého jsem neznala, doufala jsem, že je to Ondra. Namířil si to rovnou ke mně. Zmocnila se mě nervozita, protože byl vážně pěkný.
Z čajovny jsme šli ještě na toulky Prahou. Následovalo několik romantických setkání. Po půl roce jsem se k němu nastěhovala. Za další měsíce mě požádal o ruku. Dnes, při psaní těchto řádků, kolem mě běhá dvouletá Amálka a pod srdcem nosím další dítě. Nelituji toho, že jsem tehdy s Robinem zariskovala a opustila ho. Bylo to sice za pět minut dvanáct, ale svoje štěstí jsem našla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
