Julie (34): Manžel mi zakázal pracovat. Pak mi vyčítal, že nic nedělám a jen žiju z jeho peněz

Když jsem poznala Pavla bylo mi dvaadvacet. Právě jsem dokončila bakalářské studium a měla jsem hlavu plnou snů a ambiciózních plánů. Chtěla jsem si vybudovat kariéru v marketingu, což znamenalo začít stážemi ve velké firmě. Plat by byl směšný, ale šlo o cennou zkušenost. Jenže pak jsem se bezhlavě zamilovala.

Pavel je o deset let starší a hned na mě udělal dojem. Byl pohledný, podnikal, měl vlastní byt a luxusní auto. Zahrnoval mě drahými dárky, bral mě do nejlepších restaurací, všechno platil bez mrknutí oka. Pořád mi opakoval, jak jsem krásná a úžasná. „Jsem nejšťastnější chlap na světě,“ říkával a já z něj doslova tála. Po půl roce chození mi dal zásnubní prsten s obrovským diamantem. Vzali jsme se o pár měsíců později. Netušila jsem, že si právě podepisuju ortel...

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (27): Díky bohatému partnerovi si žiju jako královna. Přesto mě trápí něco, s čím neumím bojovat

Nechtěl, abych pracovala

Pavel věděl o mých kariérních plánech, svěřila jsem se mu s nimi hned na začátku vztahu. „Zapomeň na nějakou stáž,“ mávl rukou. „Za ty peníze to nestojí. Já ti dám všechno, co potřebuješ.“

Byla jsem zamilovaná, tak jsem mu věřila. Peníze mi nechyběly. Oblékala jsem se v buticích a kupovala jsem si drahou kosmetiku. Pro svého muže jsem se snažila vypadat co nejlépe. Říkával mi, že vypadám jako z módního časopisu. Myslela jsem si, že je to důkaz lásky. Netušila jsem, že mě tím jen manipuluje.

Občas jsem opatrně nadhodila, že bych ráda pracovala, ale Pavel to vždy rázně utnul. „Proč bys pracovala? Jsi moje žena. Nechci, aby sis zatěžovala tu svou krásnou hlavičku nějakou prací.“

„Nemyslíš, že by mi to mohlo prospět?“ zkusila jsem ho přemlouvat.

„Miláčku, já přece vím nejlíp, co je pro tebe dobré. Jsi moje královna.“

Byla jsem přesvědčená, že se časem změní. Že si to rozmyslí...

Mohlo by Vás zajímat:

Beata (32): Můj starý a bohatý manžel byl dokonalý, dokud neonemocněl. Bojím se, že to nezvládnu

Dával mi peníze, pak mi je vyčítal

Roky ubíhaly a nic se nezlepšovalo. Naopak. O práci jsem mluvila čím dál míň, protože pokaždé, když jsem to zkusila, Pavel se rozčílil. Moje „práce“ byla vypadat dobře a reprezentovat ho. Choval se ke mně jako k trofeji – a zároveň jako ke služce. Dům musel být bez chybičky, v kuchyni nebyl prostor pro omyly. Řekl, co chce k večeři, já to měla připravit a naservírovat. Všechno bylo na mně. Takhle jsem si to nepředstavovala. Ráj skončil. Ukázalo se, jaký je Pavel ve skutečnosti.

Už dávno mě přestal zahrnovat květinami, dárky nebo komplimenty. Místo toho mě kritizoval za každou drobnost. „Co děláš celej den? Nemáš nic lepšího na práci než běhat ke kadeřnici? A ještě za moje peníze?“ rozčiloval se.

Dával mi kapesné. Každý výdaj chtěl vidět a schválit. Neustále mi připomínal, že bez něj bych neměla nic. Několikrát mě dokonce nazval vyžírkou. Smál se mi, že nemám žádné vlastní peníze. Když jsem mu připomněla, že jsem chtěla pracovat, ale on to nedovolil, odvětil: „Nemáš ani špetku vděčnosti.“

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (32): Manželství z rozumu má svá úskalí. Můj starý a bohatý manžel už nechce nic dělat

Nechci už žít takhle

Jednoho dne jsem se postavila před zrcadlo a podívala se na sebe. Nebyl to pěkný pohled. Byli jsme spolu deset let. Deset let, během kterých jsem si mohla vybudovat kariéru, být finančně nezávislá. Neměla jsem nic. Můj životopis byl prázdný. Žádná praxe, žádná šance na slušnou práci. Anglicky jsem skoro neuměla, neměla jsem žádné kurzy ani certifikáty. Jen bakalářský titul, který mi je na nic. Byla jsem zoufalá.

Když mi Pavel oznámil, že na pár dní odjíždí, věděla jsem, že lepší příležitost už nebudu mít. Jestli něco nezměním, zůstanu navždy tam, kde jsem byla.

Našla jsem si pronájem. Vzala jsem si z domu trochu peněz – věděla jsem, kde je má schované. Neměla jsem kvůli tomu žádné výčitky. Do kufru jsem hodila jen to nejnutnější, zavolala jsem si taxi a odjela.

Když se vrátil a zjistil, že jsem pryč, volal mi pořád dokola. Dokonce mi vyhrožoval. Podala jsem žádost o rozvod. Nechtěla jsem od něj nic. Jen svobodu...

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (33): Můj bohatý manžel mě nutí k rozhodnutí, nad kterým zůstává rozum stát

Začala jsem znovu

Už jsou to dva roky. Začátky byly těžké, ale postavila jsem se na vlastní nohy. Dělám online marketing a píšu různé texty na zakázku. Začala jsem psát i blog, abych ženám ukázala, že vždycky existuje cesta ven.

Vlastní byt zatím nemám, ale vydělávám dost na to, abych si mohla dovolit pronajmout příjemnou garsonku. Zvykla jsem si na svůj život. A líbí se mi.

Jednou jsem náhodou potkala Pavla. „Mohla ses mít jak v bavlnce,“ utrousil posměšně.

„Možná,“ pousmála jsem se. „Ale získala jsem něco lepšího.“

„A co jako?“ ušklíbl se.

„Sama sebe...“

Zjistila jsem, že skutečná svoboda je, když se máte rádi a převezmete odpovědnost za svůj život...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (27): Závist mě vehnala do náruče bohatého, ale zlého muže. Hledám v sobě sílu na útěk

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].