Slávek (62): Smrt milované sousedky mě ranila. Jednoho dne jsem v její kuchyni zahlédl něco stěží uvěřitelného

V nízkém paneláku bydlím již téměř čtyřicet let. Jen pár metrů od nás stojí další čtyřpatrový dům. Kvůli malé vzdálenosti, která obě stavby dělí, vám nájemníci z protějších bytů mohou, pokud nemáte záclony, rolety či žaluzie, koukat až do pokoje. A naopak.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (20): Na schodech v paneláku jsem zažil scénu jako z hororu. Ve tmě mě pronásledovaly kroky

Náhlá smrt sousedky mě šokovala

V domě naproti, akorát o patro níž, bydlela paní Květa. Nastěhovala se sem zhruba ve stejnou dobu jako já, dobře jsme se tedy znali. Byla to bruneta s kratšími vlasy, o něco mladší než já. Před deseti lety se rozvedla, ale nový vážný vztah už nehledala. Měla dceru, která ji často navštěvovala, navíc se starala o jezevčíka, takže smutno jí nebylo. Všechno si uměla zařídit sama a chlapa vlastně ani nepotřebovala.

Často jsme se spolu vídali venku, poklábosili, při pěkném počasí poseděli na lavičce a dali si přitom třeba zmrzlinu. Měli jsme si vždycky co vyprávět. Byla hrozně fajn. Milá, přátelská a upřímná. Zkrátka skvělá ženská, s níž jsem se hodně kamarádil. Jak jsem uvedl, znali jsme se dlouho. O to těžší bylo pro mě přijmout zprávu o jejím náhlém úmrtí.

Do nebe odešla loni. Začalo zrovna léto, když jsem za jejím oknem zpozoroval čilý ruch. V jejím bytě byli záchranáři, kteří Květu transportovali na nosítkách do sanitky. Nevěděl jsem, co se děje. Na žádné vážné zdravotní problémy si nikdy nestěžovala. O dva později jsem potkal její kamarádku, která žila v bytě o patro výš. Sdělila mi, že Květa prodělala infarkt a včera ráno zemřela. Doslova jsem zkameněl na místě. Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (20): Na schodech našeho domu mě pronásledovaly kroky. Sousedka mi potvrdila, že nešlo o halucinaci

Zahlédl jsem sousedku v její kuchyni

Květina dcera v následujících dnech vyklidila byt, který od té doby zeje prázdnotou. Asi měsíc po kamarádčině smrti jsem však zahlédl něco, co mě posadilo na zadek a co si dodnes nedokážu vysvětlit. Vystrčil jsem tehdy hlavu z okna, abych zjistil, jaké je venku počasí a jestli nebude pršet, když jsem si najednou v Květině kuchyni všiml nějaké postavy. Pohybovala se sem a tam. Myslel jsem, že jde o její dceru, jenže ta vypadá úplně jinak.

Když jsem zaostřil, zamrazilo mě v zádech. Ta postava totiž nápadně připomínala Květu! Polil mě studený pot. „To přece není možný!“ kroutil jsem nechápavě hlavou.

Říkal jsem si, že si ze mě sousedka asi vystřelila. „O tomhle se přece nežertuje,“ spílal jsem jí na dálku. Byl jsem rozezlený a chystal se jí říct něco peprného pěkně od plic. Jenže ona nelhala. Květa opravdu zemřela, což mi brzy potvrdila její dcera, kterou jsem zcela náhodou potkal druhý den na ulici. Zároveň přiznala, že v matčině bytě v poslední době vůbec nebyla.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (62): Jedno slunné odpoledne na zahradě jsem zahlédla zvláštní postavu. Jsem si jistá, že to byla moje zesnulá mamka

Sousedčina ducha jsem od té doby už neviděl

Když jsem jí líčil svoje zážitky, zůstala užasle stát s otevřenou pusou. Nechtěla mi věřit, ale já si byl skoro jistý, že jsem skutečně viděl Květu!

Její kuchyň jsem z okna svého bytu pár týdnů nadále bedlivě sledoval, jenže nikoho jsem v ní už nespatřil. Dodnes si lámu hlavu nad tím, koho jsem to tehdy vlastně viděl. O halucinaci však určitě nešlo. Spatřila jsem tenkrát ducha?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (48): Sousedka pro mě byla jako vlastní babička. Po její smrti jsem prožila věc, která mě vyděsila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.