Roman (20): Na schodech v paneláku jsem zažil scénu jako z hororu. Ve tmě mě pronásledovaly kroky

S rodiči žiju v jedenáctipatrovém paneláku. Máma s tátou v něm koupili byt 3+1 už v době, kdy jsem byl ještě malý. Bydlíme úplně nahoře, což mi trochu vadí. Z výšek mám fobii, ale zvykl jsem si. Na druhé straně musím uznat, že máme super výhled, který se jen tak někomu nepoštěstí. Bez výtahu se neobejdeme, přestože jsem se občas s chutí proběhl po schodech, abych se udržoval v kondici.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (20): Na schodech našeho domu mě pronásledovaly kroky. Sousedka mi potvrdila, že nešlo o halucinaci

V noci jsem se vracel z diskotéky

Právě na schodišti jsem ale před půl rokem zažil něco fakt ulítlého. Byla tehdy říjnová sobota, rodiče odjeli na oslavu strýcových padesátin a já zůstal doma sám. Táhlo mi na dvacet, o víkendech jsem lítal po diskotékách a na jednu z nich jsem se s kamarády vypravil i v onen večer.

Často jsme se rozjeli a pařili až do ranních hodin, jenže tentokrát jsem se od začátku necítil ve své kůži. Bolely mě svaly a měl jsem podezření, jestli na mě neleze nějaká viróza, takže jsem to už hodinu před půlnocí raději zabalil a vyrazil domů.

Jakmile jsem vstoupil do baráku, zjistil jsem, že na chodbě nesvítí světlo. Když nešel přivolat ani výtah, bylo mi jasné, že došlo k výpadku elektřiny a mě chtě nechtě čekala náročná cesta po schodech do jedenáctého patra. Byl jsem z toho rozmrzelý, ale nedalo se nic dělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (24): V nočním parku se ke mně rychle blížily kroky. Nebýt anděla strážného, stala jsem se obětí zločinu

Někdo mě ve tmě sledoval

Vyšlapal jsem první tři podlaží a jak mi bylo špatně, na chvíli jsem zastavil, abych si odpočinul. Opřel jsem se o zábradlí a vtom zaslechl nějaký divný zvuk, který vycházel z druhého patra. Jemné našlapování, jako by někdo kráčel nahoru po schodech. Posvítil jsem si mobilem, ale nikoho neviděl.

Pokračoval jsem dál, ale zvuk neutichal. Přišlo mi, jako by se za mnou někdo plížil a sledoval mě, protože jakmile jsem zůstal stát, kroky utichly. Když jsem naopak přidal na tempu, kroky zrychlily. Stoupal jsem do jedenáctého patra a neustále slyšel, jak za mnou kdosi pravidelně oddechuje. Všude byla tma, kterou narušovalo jen světlo mého mobilu. Bylo to zkrátka jako scéna z hororu.

Po pár minutách jsem se konečně vydrápal před náš byt. Otevřel jsem dveře a vklouzl dovnitř. Zamkl jsem a kukátkem pozoroval chodbu, jestli nespatřím něco, co by záhadu objasnilo. Zadíval jsem se pořádně, jenže jak byla tma, nevšiml jsem si ničeho podezřelého.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (55): Při cestě po schodech jsem uslyšela podivné kroky a zahlédla stín. Byl to můj zesnulý muž?

Druhý den jsem na schodech našel otisk chodidla

Zalezl jsem pod peřinu. Ráno jsem se probudil a vyšel na chodbu. Vše se jevilo normálně. Odpoledne přijeli naši. Vyprávěl jsem jim, co se mi stalo minulou noc, ale nechtěli mi věřit. Tátu jsem nicméně nakonec přemluvil k procházce.

Prolezli jsme spolu celé schodiště nahoru a dolů, když jsme si v jednom místě mezi devátým a desátým patrem všimli otisku bosého chodidla. Ač mi rodiče nadále nevěří, já to považuji za důkaz, že se mi to celé nezdálo a že mě tudy musel minulou noc pronásledovat nějaký blázen nebo...? Vždyť kdo ze sousedů by chodil bez bot po schodišti?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (24): Z lodžie se v noci ozývaly kroky, ač tam nikdo nebyl. Později jsem se dověděla, co se v bytě stalo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.