Facebook
Instagram
Milada s manželem se na stáří odstěhovali do menšího domečku. Prokop nikdy do hospod moc nechodil, ale na vsi se to změnilo. Byl tam pečený vařený. Miladě docházela trpělivost. Dokonce uvažovala i tom, že od manžela odejde.
Na stáří jsme se s Prokopem (64) přestěhovali do domečku po mých prarodičích. K místu mě vázaly vzpomínky z dětství. Oba už jsme byli v důchodu, takže domek na vesnici byl skvělým odpočinkovým místem.
Manžel byl v hospodě víc než doma
Prokop mi před nastěhováním sliboval, jak nám to tam krásně zvelebí. ,,Támhle budou včelíny. A tam vzadu u stodoly ti postavím velkou skalku,“ maloval zářnou budoucnost naší zahrady. Krásně se mi to poslouchalo. Dům byl sice starý, ale na dožití nám to stačilo. Prokop začal se zahradou. Bylo třeba vykácet staré stromy a opravit plot.
Jednou na něj houkl soused a pozval ho na pivo do místní hospůdky. Prokop neváhal a šel se seznámit s místními kumpány. Domů se vrátil nad ránem, a to slušně opilý. Padl do postele a spal do oběda. Takto začal odcházet každý večer. ,,Dám si dvě a přijdu,“ říkával ve dveřích. Práce na zahradě stála, doma padala omítka.
,,Kdy už začneš něco dělat?“ uhodila jsem na něj po další opilecké eskapádě. ,, Hned příští víkend. V hospodě jsem se seznámil s tesařem a ten má za kamarádka zedníka. Přijdou nám pomoci,“ hlásal. ,,Aspoň k něčemu ty tvoje hospodské pochůzky jsou,“ syčela jsem. Další víkend šel zase do hospody. Prý jen na otočku, aby se s kutily domluvil.
Tvrdil, že viděl černou paní
Místo toho přišel sám a opět na mol. Byl tak moc opilý, že mi tvrdil, že viděl nějakou černou paní v oblacích. ,,Přísahám Miládko, byla tam a mířila na mě ukazováčkem. Vážně jsem se jí bál,“ tvrdil zarytě. ,,Viděl jsi kulový, ty ochmelko jeden,“ zuřila jsem. Měla jsem na něj vztek. Doma nehnul prstem a každý večer se klepal na to, kdy vyrazí do hospody.
,,Kam zase jdeš? Něco jsi mi slíbil. Zůstaň dnes doma,“ prosila jsem ho. ,,Miládko, přece bys mi to nezakazovala. Tak si pusť nějakou detektivku a počkej na mě,“ řekl a zmizel. ,,To víš, že jo, budu čekat do jedné do rána na to, abych viděla, jak jsi zase opilej,“ mluvila jsem na zavřené dveře. Přestala jsem na něj čekat.
Vzbudil mě o půlnoci svým halekáním. Stál na zahradě a koukal někam k nebesům. Když mě zahlédl, zavolal na mě: ,,Miládko, já už ji zase vidím. Podívej se nahoru,“ vyzval mě. Vztekle jsem zavřela okno a dala si polštář přes hlavu. ,,Dědek jeden, už mě vážně štve,“ pronesla jsem. Ulehl přímo na zahradě, takže jsem pro něj stejně musela jít.
Černá paní si ho chtěla vzít k sobě
Ráno jsem s ním nemluvila. No, ráno. Panáček vstal v jednu odpoledne. ,,Už toho mám dost. Pokud budeš dál chodit do hospody, stěhuju se zpátky do Prahy. Ty si tady třeba shnij!“ dala jsem mu ultimátum. Doma jsme kolem sebe chodili jako dva cizí lidé. Silně jsem uvažovala o tom, že od něj odejdu. Stejně jsem byla pořád sama. Ke svému pití mě nepotřeboval.
Jedenáctého listopadu, na to datum nikdy nezapomenu, zamířil zase do hospody. Když nebyl doma ani ve tři ráno, šla jsem se tam podívat. Už tam seděli jen dva jeho kamarádi. ,,Prokop šel domů už v jednu,“ prohlásil jeden z nich. Vylekala jsem se a vyrazila směrem k lesu, kudy občas chodil.
Našla jsem ho vystrašeného a schouleného za pařezem. ,,Kde jsi tak dlouho?“ udeřila jsem na něj. ,,Miládko, už jsem zase viděl tu černou paní. Řekla mi, že jestli nepřestanu pít, vezme si mě k sobě,“ blekotal. Začala jsem se smát. Nicméně ať už viděl cokoliv nebo kohokoliv, zabralo to. Prokop už přes rok nebyl v hospodě. A mně stojí na zahradě obrovská skalka.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
