Květoslava (66): Na desáté výročí manželovy smrti jsem našla v knize vzkaz, který mi na stará kolena změnil život

Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil manžel František. Doufala jsem, že rakovinu překoná a my zemřeme spolu. Bohužel nemoc byla nad jeho síly. Myslela jsem si, že už navěky zůstanu sama. Vlastně jsem si to i přála. Nikdo nemohl být tak skvělý jako můj Fanouš.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (19): S mámou jsme se ocitly v těžké situaci. Pomohl nám z ní vzkaz mrtvého dědečka

Bez manžela neměl život smysl

Dny jsem trávila víceméně stejně. I když už jsem byla v důchodu, občas jsem chodila na výpomoc do místní pekárny. Zbylé dny jsem trávila na hřbitově. Chodila jsem si tam s ním podívat. Dřív jsem nad vdovami stojícími u hrobů svých mužů kroutila hlavou. Nechápala jsem, proč mluví na někoho, kdo nežije.

Dnes už pro ně mám pochopení. Dělám totiž totéž. K Fandovi mluvím, jako by žil. Vyprávím mu, jak nám krásně plodí jabloň, kterou kdysi zasadil. Že náš psí mazlíček Baron se má stále čile k světu. Vždycky mu i vyčtu, jak mi to mohl udělat a odejít beze mě. ,,Něco jsme si přece slíbili, tak proč už tady nejsi?“ kárala jsem ho pravidelně.

Nezůstala jsem tak úplně sama. Díky dětem mám krásná vnoučata, která se mě snaží rozveselit. Bohužel ale ani ona nedokážou nahradit lásku muže mého života. Dost často jsem doma seděla nad fotkami a vzpomínala. Třeba na naši první dovolenou u moře, kde jsme zplodili syna Marka. Bylo to v Chorvatsku před třiceti lety.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (20): Naše tajné místo mi prozradilo, že milovaná babička nade mnou bdí i po smrti

Kniha ukrývala vzkaz od manžela

Skoro jsem zatoužila se tam znovu podívat. Ale sama? Co bych tam asi tak dělala. Navíc na to ani nebyly peníze. V den desátého výročí manželova úmrtí jsem se rozhodla, že vytřídím knihovnu. Knihy jsem nepřebírala snad desítky let. Venku pršelo, byl to velmi ponurý den. Uvařila jsem si čaj, který jsme kdysi pili s Fandou, a pustila se do práce.

Šlo především o manželovy knihy. Byl velkým fanouškem letadel. Knihovna obsahovala knihy výhradně na toto téma. Vzala jsem do ruky tu, kterou si Fanda pořídil jako první. Nezaujatě jsem v ní listovala a vzpomínala, jak rád mi o letadlech vyprávěl.

Už jsem knížku chtěla položit do krabice, když vtom z ní vypadl lísteček. Manželovým písmem na něm bylo napsáno: ,,Na cestu k moři jako dárek ke čtyřicetiletému výročí svatby.“ Uprostřed knihy bylo přibližně třicet tisíc. ,,Takže on tajně šetřil na dovolenou?“ pronesla jsem se slzami v očích. Je to náhoda, že jsem na výročí deseti let od jeho úmrtí vzala do ruky zrovna tuto knihu? Nemyslím si. Knihovnu jsem nechala knihovnou a šla za manželem na hřbitov.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (30): Dědeček mi před smrtí napsal dopis. Otevřela jsem ho po letech a nestačila se divit

Seslal mi novou lásku

Cestou jsem koupila velký věnec. Mlčky jsem tam v dešti seděla až do večera. Rozhodla jsem se, že na dovolenou přece jen pojedu. Byla to moje povinnost. Koupila jsem si zájezd na místo, kde jsme kdysi byli spolu. Už druhý den jsem tam potkala jeho letitého kamaráda. I on tam byl sám. Dovolenou jsme nakonec strávili společně.

Jaroslav je také vdovec. Žena mu zemřela už dávno. Věřím, že by mi ho Fanda schvaloval. Koneckonců si myslím, že mi ho tak trochu seslal. Trvalo mi, než jsem si Jardu zcela pustila k tělu. Dnes chodíme na hroby společně. Nejprve za jeho zesnulou ženou, a pak za Fandou. Nakonec nestrávím stáří sama. Díky Fandovi, který mi pomohl a možná o tom ani neví. A pokud ano, tak mu moc děkuji!

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (61): Manžel za mnou chodil i po smrti. Musela jsem jeho duši požádat, aby už se nevracela

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.