Facebook
Instagram
Božena je špatná z toho, jak žije její dospělý syn. Roky s nimi bydlí, nemá rodinu ani kamarády. Před časem jim navíc začal rozkazovat a přestává se podílet na chodu domácnosti. Když ho vyhodili z práce, šlo to s ním ještě víc z kopce.
S Jaroslavem (66) máme jediného syna. Ctirad (39) je naše vymodlené dítě. Musela jsem si třikrát prožít potrat, abych se nakonec dočkala. Chtěla jsem pro něj vždycky to nejlepší.
Syn začal postupně kašlat na své povinnosti
Táhne mu na čtyřicet a nemá rodinu. To je to, co mě trápí asi nejvíc. Skoro si říkám, jestli není ještě panic. Kdyby měl alespoň nějaké kamarády, se kterými by si zašel na pivo, ale ani o tom nemůže být řeč. Pokud není zrovna v práci, sedí doma. Buď čučí do počítače, nebo na televizi.
Máme s ním nastavená určitá pravidla. Musí přispívat na domácnost, pomáhat nám s úklidem a jednou měsíčně udělat velký nákup. Jaroslav už není žádný mladík, takže teď jsme za synem přišli s prosbou, aby mu pomáhal na zahradě. Nejde o nic velkého. Jen před zimou připravit dřevo a v létě sekat trávu. Ukázalo se, že je to pro syna takřka nesplnitelný úkol.
Dál se klidně válí na kanape a nechává svého otce, aby dřel sám. Pak se ovšem nestydí si sednout ke kamnům. Začal nám dokonce poroučet. Dal si tu práci, aby na každý týden sepsal jídelníček, který ode mě očekává. Vyhání nás z obýváku od televize. Rád by tam seděl sám a my máme být v ložnici.
Měnil se nám před očima
Bez dovolení si půjčuje naše staré auto. Když ale dojde nafta, počká si, než dojedeme natankovat. Před časem jsme se rozhodli, že si pořídíme novou sedačku. Chtěli jsme po něm, aby nám přispěl svým dílem. To odmítl se slovy: ,,Je to váš nápad, mně stačí ta stará. Nic vám nedám.“ Tak jsme si ji koupili bez jeho příspěvku.
Sotva jsme ji dali dohromady, byl první, kdo na ní seděl. Jaroslav už to nevydržel a povídá mu: ,,To snad nemyslíš vážně? Peníze jsi na ni dát nechtěl, ale sedět by se ti tu líbilo, co? Tak to teda ne. Polož peníze na stůl, nebo si seď u sebe v pokoji.“ Syn mu na to nevybíravě odsekl: ,,Tak ty mi budeš přikazovat starouši? To si radši rozmysli!“
Oba jsme se velmi lekli. Takového ho neznáme. Po většinu života to byl hodný kluk. To se teď ale s přibývajícím věkem mění. Já se ho někdy až bojím. I když věřím, že by nám nikdy neublížil. Jde spíše o ten psychický tlak. A aby toho nebylo málo, vyhodili ho z práce. Důvod nám samozřejmě neřekl.
Spoléhá na to, že ho nevyhodíme
My mu řekli, že pokud chce u nás dál bydlet, musí si najít novou práci. ,,Živit tě nebudeme. Jsi dost starý na to, abys to zvládl sám. Máš měsíc na to, aby sis našel práci. Jinak táhni,“ postavil ho manžel před hotovou věc. Bylo na něm vidět, že už mu dochází trpělivost. Nějaké peníze nám syn ještě dal, ale práci nemá. Uběhly už tři měsíce a on se dál válí doma.
Podle mého soudu spoléhá na to, že ho na ulici nevyhodíme. Možná má i pravdu. Navíc já jsem po vážné operaci srdce, takže jsem už v důchodu. Vydělává jen manžel a to za pár let také skončí. My si ani nemůžeme dovolit Ctirada živit. Netuším, kde se stala chyba. Jaroslav už se chystá vyměnit zámky a dát synovi lekci. Já z toho mám ale strach.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
