Richard (20): Prožil jsem noc plnou strachu. Na půdě mě probudilo kvílení, to ale nebylo všechno

Richard (20): Prožil jsem noc plnou strachu. Na půdě mě probudilo kvílení, to ale nebylo všechno

Richard jako dítě rád jezdil na chatu, kde se se sestrou Emou pokaždé dostatečně vyřádili. Zbožňovali také půdu, kde přespávali. Jedné noci však tehdy dvanáctiletého kluka probudily záhadné zvuky, které se dodnes marně snaží objasnit.

Jan Švanda
Jan Švanda 15. 05. 2023 17:00

Pokaždé když nám rodiče v dětství oznámili, že pojedeme na chatu, jásali jsme. S mladší sestrou Emou (17) jsme ji fakt milovali. Stála na kraji vesnice obklopená přírodou. Vždycky jsme se tam vyblbli. Nejraději jsme dováděli na zahradě, ale spoustu zábavy si užili i přímo v chatě. Nejvíc asi na půdě, kde jsme hrozně rádi nocovali.

Probudilo mě kvílení

Měli jsme tam svá jasně daná místa. Ema spala na matraci poblíž schodů, já byl naopak nalepený u zdi, což mi maximálně vyhovovalo. Byla tehdy teplá letní noc. Lítali jsme s rodiči celé odpoledne po lese a večer byli příjemně unavení. Chvíli jsme si s Emou ještě povídali, ale pak rychle usnuli.

Obvykle spíme tvrdě až do rána, jenže tentokrát mě v noci probudil podivný zvuk. Chvíli jsem jen ležel a poslouchal. Znělo to jako kvílení. „Asi meluzína,“ říkal jsem si v duchu. Ema spala jako zabitá, nechtěl jsem ji budit.

V černočerné tmě jsem hledal baterku, abych se podíval, co je to za zvuky. Jenže ať jsem šmátral rukou kolem sebe, nikde jsem ji nenašel. Kvílení neustávalo, naopak mi přišlo, že sílí.

Tajemné zvuky vystřídaly kroky

Takový zvuk jsem ještě neslyšel. Zvědavost mi nedala spát. Do toho jsem zaregistroval, jako by se někdo na půdě pohyboval. Zřetelně jsem slyšel chůzi, respektive kroky. Zaslechl jsem jich několik za sebou, pak místnost na chvíli utichla, aby se dupot vzápětí vrátil. Střídavě nalevo a napravo. Byl jsem hrůzou bez sebe, ale neodvážil jsem se sejít po schodech dolů, kde spali naši.

Tajemné zvuky přestaly až zhruba po hodině. Únava mě nakonec přemohla, usnul jsem a vzbudil se až ráno. Ema už byla vzhůru a prohlížela si nějakou knihu. Vypravoval jsem jí, co se v noci dělo, ale ona jen opovržlivě koulela očima. O zvucích a krocích neměla ani ponětí. Dle její reakce z toho evidentně měla legraci.

Sešel jsem dolů za rodiči, kteří zrovna snídali. Vyptával jsem se jich, zda nebyli v noci na půdě. Oba však kroutili hlavou, že ne. Intenzivně jsem dumal nad tím, co se na půdě v noci odehrávalo. Na žádné racionální vysvětlení jsem však nepřišel.

Zvuky ani kroky se už nevrátily

Další noc na půdě jsem usínal s obavami, zda se zvuky a kroky nevrátí. Proběhla však zcela normálně, bez bizarních událostí, byť jsem byl připraven seběhnout dolů pro rodiče.

Nic nestandardního se nedělo ani v dalších dnech. Mně ovšem dodnes vrtá hlavou, kdo nás tehdy v noci navštívil a pořádně mě vyděsil.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní

Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní

Související články

Další články