Eliška (30): Na půdě jsem našla deník po babičce. V jejím milostném příběhu poznávám sama sebe

Moje babička Tonička nebyla žádný svatoušek, což jsem zjistila z jejích starých zápisků. Její příběh mi trochu připomínal ten můj, už jsem se k němu ale nemohla vrátit. Deník zmizel z povrchu zemského.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (41): Během stěhování jsem narazil na manželčin tajný deník. Už ji nemám za takovou světici

Na půdě jsem našla poklad

Asi rok po smrti babičky jsem se dostala k tomu, abych probrala věci na půdě její chaloupky. Místnost plná starého harampádí a prachu vypadala slibně. Myslela jsem si, že najdu nějaký zajímavý poklad. Kromě retro módních kousků prožraných od molů a starých časopisů mi dlouho nic zajímavého pod ruku nepřišlo.

A pak jsem narazila na zápisník psaný rukou mojí babičky. Na prvních stránkách byly její nejznámější recepty, které jsem hodlala využít. Pak text pokračoval mnohem zajímavěji. Byla tam báseň o lásce k nějakému muži, který rozhodně nebyl mým dědečkem.

Můj děda měl vlastní krejčovskou dílnu, ten druhý pán se živil jako kovář. Následovaly lechtivé texty z babiččina milostného života a já pochopila, že tou dobou už byla vdaná za dědu. Svého kováře bláznivě milovala i po svatbě.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (46): Přečetla jsem si deník pubertální dcery. Dozvěděla jsem se něco, o čem jsem neměla ani ponětí

Tajemství mé babičky

Nevím, jestli je úplná náhoda, že jsem se začetla do příběhu právě v tu dobu. Sama jsem měla před svatbou, chystala jsem se vzít si muže, kterého mám moc ráda. Řekla bych, že asi jako nejlepšího přítele. Vášnivou a spalující láskou jsem hořela k jinému, stejně jako babička.

Děda byl tehdy pro babičku lepší partie. A jak jsem četla dál, proplakala mnoho nocí před svatbou, po ní a dokonce i další roky. Sama se kritizovala za to, že si nemá nač stěžovat, protože děda byl moc hodný chlap. Stejně ale jednou za čas utíkala za oním „kovářem“, pokud tedy nešlo o nějakou tajnou přezdívku.

Představovala jsem si babičku, která si o tom neměla s kým promluvit, jak chodí tajně na půdu a svěřuje se deníčku. Četnost zápisů nápadně řídla, ale čas na pár vět si našla i na sklonku života. Na svou životní lásku nikdy nezapomněla. Lámala jsem si hlavu, zda nedělám chybu, když se budu třeba zbytek života trápit pro jiného. Ten se ale rozhodl pro život bez závazků a to jsem nechtěla přijmout.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (46): Zamilovala jsem se nejvíc ve svém životě. Naše láska má ale jeden problém

Řekla jsem o tom mámě

Zatoužila jsem ukázat ten poklad mámě a zjistit, jestli třeba něco neví o tajemném kováři. Jenže deníček náhle zmizel. „Mami, přísahám, měla jsem ho v kuchyni. Není nikde, snad jsem ho nevyhodila s dalšími věcmi do kontejneru!“ bědovala jsem.

„Možná je to takhle lepší, babička by deník nikomu ukazovat nechtěla. Musela na něj ke stáru zapomenout. S dědou vypadala šťastná, tak nech příběh příběhem. Určitě by ti sama poradila, ať se vdáš za hodného chlapa,“ řekla mi máma, která tušila, že mám před svatbou zaječí úmysly. Měla pravdu, babička naši rodinu milovala. A i když celý život vzpomínala na milence z mládí, možná to takhle bylo lepší, než kdyby za ním utekla. Kdo ví, třeba by s ním nakonec ani šťastná nebyla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (26): Konečně jsem se doopravdy zamilovala. To jsem ale netušila, kým je můj idol

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.