Facebook
Instagram
Dřevěná studna se stříškou, vědrem a klikou. Desítky let staré dílo nacházející se u opuštěného stavení přilákalo i čtyřiadvacetiletou Naďu. Když se však mladá žena ke studni přiblížila, uslyšela ze dna podivné chroptění, které ještě zesílilo poté, co nahlédla dolů. Co to bylo?
Vše se stalo během jedné letní víkendové projížďky. Zůstala jsem tehdy sama doma, můj přítel Kamil (29) musel do práce a já se užírala nudou. Na nebi jsem marně hledala mráček, prakticky bezvětří, teplota těsně pod dvacet stupňů, zkrátka počasí jak stvořené na pořádný výlet. Mám ráda přírodu a miluji jízdu na kole, takže jsem měla o plánu na tuhle slunečnou sobotu jasno. Z komory jsem vytáhla bicykl a vyjela na zhruba padesátikilometrový okruh.
Ze studny vycházel podivný zvuk
V nohách jsem měla přibližně polovinu trati, když jsem se na chvíli zastavila na jednom z odpočívadel. Řekla jsem si, že něco zakousnu, napiju se a načerpám síly na druhou polovinu cesty. Z batohu jsem vylovila bagetu se šunkou a sýrem, když mě zaujalo opouštěné stavení. Nacházelo se asi sto metrů napravo ode mě, chvíli jsem si ho prohlížela a pak se rozhodla, že jej omrknu zblízka.
Dojela jsem až ke vchodu do neudržované zahrady, kde zcela chyběly dveře. Přede mnou se rozprostíral chátrající dům, jejž už léta evidentně nikdo nevyužíval. Vstoupila jsem na zahradu, kde jsem uviděla dřevěnou studnu, očividně hodně starou, její součástí byly i maličká střecha, vědro a klika. Zaujala mě. Přišla jsem až k ní, kochala se pohledem na tuhle vzácnost, když tu jsem náhle zaslechla podivné zvuky.
Zaposlouchala jsem se a zjistila, že vycházejí právě ze studny. Chvíli jsem si myslela, že se mi to jenom zdá. Když jsem se však předklonila a podívala dolů do černé tmy, zvuky zesílily. Registrovala jsem hlasité chroptění, divné syčení a navrch ještě zahlédla malinkaté světlo. Těžko říct, zda šlo o hlas mužský nebo ženský. Nedalo se to rozpoznat. Každopádně mě vyděsil k smrti.
Vrátila jsem se na místo činu
Byla jsem vystrašená a na místě nechtěla zůstat už ani minutu. Sebrala jsem se a mazala pryč. Nasedla na kolo a ujížděla co nejdál, aniž bych se ohlédla. Urazila jsem asi tři kilometry a po celou dobu mi šrotovalo hlavou, jaké zvuky jsem slyšela a čí vlastně byly. Zážitek jsem nevytěsnila z hlavy ani po návratu domů. Nedal mi spát a na druhý den jsem se rozhodla, že ke stavení vyrazím znovu a budu pátrat po příčině.
Venku bylo trochu chladněji než v sobotu, zataženo, vítr, ale já přesto statečně vyjela. Přijela jsem až ke stavení, ale dovnitř jsem se neodvážila. Přešlapovala jsem před vstupem na zahradu a bála se udělat krok vpřed. Uběhlo asi pět minut a já si pořád dodávala kuráž, když na mě zezadu kdosi volá: „Hledáte někoho?“ Otočila jsem se a spatřila staršího muže s holí, jenž pomalu kráčel ke mně. Vysvětlovala jsem mu, že jsem se sem vypravila na výlet a včera mě na občerstvovací stanici upoutalo právě toto zchátralé stavení.
Poté jsem mu vylíčila, co jsem u studny prožila, respektive slyšela. Bedlivě mi naslouchal a najednou mi skočil do řeči. Řekl mi, že v tomhle domě kdysi žila osamělá vdova, jež před pár lety zemřela. Prý si šla natočit vodu a u studny zničehonic zkolabovala. Dodnes se spekuluje o tom, co se jí stalo. Děti neměla a stavení od jejího skonu pustne.
Chroptění mi stále vrtá hlavou
Ještě dodal, že sem místní raději nechodí a stavení se úplně vyhýbají. Proto ho překvapilo, že mě tam vidí, a byl zvědavý, co tu pohledávám. Příjemně jsme si popovídali. Starci jsem následně poděkovala, rozloučili jsme se a oba vyrazili k domovu.
Kamilovi jsem o svém sobotním zážitku nevykládala, přece jen by mi jen těžko věřil. Tajemný křik ze studny mi však utkvěl v paměti. Permanentně o něm přemýšlím, do opuštěného stavení se mi však už vracet nechce. Uvidíme, zda v budoucnu najdu odvahu a celé záhadě přijdou na kloub.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
