Helena (62): Jedno slunné odpoledne na zahradě jsem zahlédla zvláštní postavu. Jsem si jistá, že to byla moje zesnulá mamka

Celý život jsem toužila po rodinném domě s terasou a velkou zahradou. Jenže dlouho vše nasvědčovalo tomu, že se mi tento sen nikdy nesplní. Manžel Jirka (65) totiž na moje návrhy na luxusní bydlení v klidném prostředí vždy reagoval zamítavě. Tvrdil, že je na takovém baráku spousta práce a kdesi cosi. Řadu let jsme tedy spolu a posléze i dvěma dětmi žili v bytě 3+1, který se nacházel na rušném sídlišti, kde možností na odpočinek příliš nebylo. Když však naše ratolesti odrostly, odstěhovaly se od nás a založily rodiny, myšlenku na vlastní dům někde v přírodě jsem znovu vzkřísila.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (42): Koupili jsme dům, kde zemřel člověk. Ukazuje se, že to byla chyba

Novým domem jsem byla nadšená

Dali jsme si tehdy s Jirkou dobré víno, byli už trochu v náladě a já to na něj znovu zkusila. Čekala jsem jako vždy zápornou odpověď, k mému úžasu se však nechal obměkčit a ke stěhování svolil. Byla jsem šokovaná a promptně hledala vhodný pozemek. Po pár měsících jsem ho našla v jedné příměstské části, jež na mě po prohlídce působila jako oáza klidu. Jirkovi se tam také líbilo, což mě hřálo u srdce.

Dům nám stavěli něco málo přes rok, a když ho dokončili, byla jsem štěstím bez sebe. Stěhování sice nesnáším, ale tentokrát jsem se na něj vyloženě těšila. Proběhlo relativně v klidu, a jakmile jsme se v novém domově zabydleli, ocitla jsem na vrcholu blaha.

Bylo tehdy zrovna jaro a podvečery strávené na zahradě měly svoje kouzlo. Jedno krásné odpoledne se však stalo něco zvláštního. Manžel vyrazil na návštěvu za kamarádem a já zůstala doma sama. Venku panovaly příjemné teploty, vítr skoro nefoukal, takže jsem si řekla, že si na zahradě rozložím křeslo a budu relaxovat. Vzala jsem i jedno pro Jirku, až se vrátí.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): V novém domě usínáme každý večer nervózní. Děsí nás záhadné zvuky, kroky a stíny

Zjevila se mi moje zesnulá matka

Natáhla jsem se a rozhlížela se po zahradě. Nevím, zda jsem na okamžik na sluníčku neusnula, ale když jsem se zadívala na křeslo vedle sebe, zcela zřetelně jsem na něm spatřila sedět ženskou postavu Zůstala jsem na ni zírat jako omámená. Zřetelně jsem v ní rozpoznala svoji matku, která zemřela přesně před deseti lety. Spokojeně na mě koukala a usmívala se, jako by mi chtěla říct: "Holka, tvoje velké přání se ti konečně splnilo!"

Když jsem se vzpamatovala a chtěla se jí dotknout, náhle se rozplynula. Hleděla jsem do prázdna, až se najednou otevřela branka a na zahradu vstoupil Jirka. Když uviděl můj výraz ve tváři, ptal se, co se stalo. Nebyla jsem ale schopná mu nic racionálně vysvětlit.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (64): Pořídili jsme si dům u staré vlakové trati. Stali jsme se tak svědky něčeho naprosto neuvěřitelného

Příhoda mě pozitivně ovlivnila

Možná jsem měla halucinace nebo jen fantazírovala. Ale můžu s čistým svědomím říct, že jsem maminku opravdu viděla. Od té doby se mi už sice nezjevila, přesto mě tahle událost pozitivně ovlivnila. Nalila mi čerstvou krev do žil, jsem teď plná energie. Vím, že na mě mamka shora dohlíží a nový dům mi schválila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (33): Litovala jsem, že zesnulá babička nepoznala moji dceru. Jedné noci se ale všechno změnilo