Facebook
Instagram
Bětka vyrůstala jen s tatínkem. Ten jí tvrdil, že maminka někam odcestovala. I když mu Bětka chtěla věřit, pořád měla pocit, že je to lež. Dlouhá léta si přála jediné - vidět svoji maminku. Ta se jí jednoho dne zjevila. A tak musel otec s pravdou ven.
Svoji maminku jsem nikdy nepoznala. Táta mi celý život tvrdil, že nás opustila hned po porodu. Nebyl důvod mu nevěřit. Až nedávné setkání s duhovou bytostí mi ukázalo, kde je pravda. Maminka zemřela chvíli po mém narození. Táta se mi to bál říct. Nakonec mi pravdu řekla samotná mamka.
Táta tvrdil, že moje maminka odcestovala
Na to, kde mám maminku, jsem se ptala už ve třech letech. Tenkrát měl táta připravenou povídačku o tom, že nás opustila. Když jsem byla starší, vysvětloval mi, že maminka musela odcestovat hodně daleko. Kam přesně, to mi nikdy neřekl. Mě nezbývalo nic jiného, než mu věřit. Ve škole jsem tiše záviděla spolužačkám, na které po vyučování čekala jejich maminka.
Ta moje si pro mě nikdy nepřišla. Buď se ukázal zlomený táta, nebo ustaraná babička. Když jsem chtěla vidět alespoň nějaké fotky, jak maminka vypadala, táta tvrdil, že žádnou nemá. Mohla jsem si ji jen představovat. Snažila jsem se z táty dostat alespoň to, jaká byla. Mluvil o ní jen v dobrém.
„Milovala by tě, to mi věř. Navíc, seš celá ona," vzpomínal. Bylo pro mě víc než těžké a bolestné vyrůstat bez maminky. Nepoznat mateřskou lásku. Během dospívání jsem si umanula, že se ji pokusím vyhledat. Jenže selhal každý pokus zjistit o ní něco víc. Táta mě prosil, abych tu kapitolu nechala už navždy zavřenou.
Nepřála jsem si nic jiného, než maminku vidět
Jenže já měla pocit, že se mi něco tají. Jako kdyby chyběl kus pravdy. Vyloženě mě to tížilo. Jeden by řekl, že s přibývajícím věkem se spíš smířím s tím, že maminku nemám. Opak byl pravdou. Moc jsem dychtila po tom, abych se s ní setkala. Skoro každý večer před spaním jsem si přála jediné - abych se s maminkou setkala.
Večer co večer jsem pronášela stejné přání. „Kéž bych tě mohla alespoň na chvíli vidět, mami," šeptala jsem tiše do stropu. A po nekonečných prosbách bylo mé přání vyslyšeno. Stalo se to teprve nedávno. Ležela jsem v posteli na boku. Ruce mi vysely z postele. Spala jsem lehkým spánek, takže to, že se mě někdo dotýká, jsem hned ucítila.
Pootevřela jsem oči a přede mnou klečela žena. Byla krásná a v jakémsi duhovém oparu. Měla modré oči a dlouhé světlé vlasy. Držela mě za ruce a dívala se mi do očí. „Jsi tak krásná," pronesla malebným hlasem. Hned jsem věděla, že je to moje máma! Tekly mi slzy radosti. „Moc bych tu s tebou chtěla být," špitla a pohladila mě po hlavě.
Mamka vyslyšela moje přání
Já jsem z nějakého neznámého důvodu nemohla mluvit. Rty jsem měla pevně sevřené a nešly oddělit. I tak jsem si užívala okamžik s mámou. Celou noc u mě seděla a hladila mě. Jasně jsem cítila lásku, kterou vysílala. Bylo to něco, co jsem ještě nikdy nezažila. K ránu už byla pryč. Když mi došlo, co se stalo, vylétla jsem z postele.
Začala jsem po bytě zběsile hledat nějaké fotky. Najednou jsem si byla víc než jistá, že mi táta lhal. Tím hlukem jsem ho vzbudila. „Co hledáš?" ptal se rozespale. „Fotku mamky, musí tu nějaká být," odvětila jsem a dál házela věcmi. „Co se stalo?" vyzvídal otec. „Myslím, že za mnou v noci byla," šokovala jsem ho. „Počkej," řekl po chvíli ticha a zašel do jednoho pokoje.
Přišel s máminou fotkou. Když jsem na ni pohlédla, padla jsem na kolena. Byla to ona. Dala jsem si fotku k srdci. Táta mi konečně řekl pravdu. Mamka zemřela chvíli po porodu. Bál se mi to říct, abych si to nekladla za vinu. Jsem ráda, že konečně vím, jak se věci doopravdy mají. A doufám, že to nebylo poslední setkání...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
