Edita (64): Pořídili jsme si dům u staré vlakové trati. Stali jsme se tak svědky něčeho naprosto neuvěřitelného

Měli jsme s manželem Jindřichem (67) sen, že si před odchodem do důchodu pořídíme malý domeček. Štěstí nám přálo a my na stáří našli stavení svých snů. Leží kousek od železniční trati, kde už ale roky vlaky nejezdí. My je přesto jednou za čas slýcháme.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (18): Na dovolené s rodiči jsme přespali ve stařičkém hotelu. Omšelé vybavení měl být ale ten nejmenší problém

Pořídili jsme si s manželem dům u kolejí

Celý život jsme s Jindrou dřeli. Vychovat a uživit tři děti bylo někdy vážně těžké. Právě kvůli tomu jsme odkládali splnění našeho snu. Přáli jsme si bydlet v domě. Místo toho jsme se většinu života mačkali v bytě. Jakmile děti povyrostly, řekli jsme si, že začneme šetřit a před odchodem do důchodu si svůj sen splníme.

A na to došlo před dvěma lety. Manžel přišel k většímu jmění, a tak jsme se odstěhovali z města do domku mezi dvěma vesnicemi, kousek od vlakových kolejí. Majitel nás ale ujišťoval, že tam vlak už roky neprojel. Nebyl důvod mu nevěřit. Sami jsme viděli, jak ty koleje vypadají.

Nastěhovali jsme se poměrně rychle a ještě rychleji se zabydleli. Nadšeně jsme si dům zvelebovali. První náznak, že s domem a jeho okolím není něco v pořádku, přišly asi po měsíci. Zrovna jsem v kuchyni uklízela nádobí, když se skleničky v poličkách začaly třást. V první chvíli mě napadlo, že je to snad zemětřesení. Jindra přiběhl vyděšený s otázkou, co se to děje.

Mohlo by Vás zajímat:

Alfréd (43): Náš dům stojí na starém pohřebišti. Mrtví nám dávají najevo, když chtějí mít klid

Slýcháváme vlak, který na trati roky neprojel

Z kuchyně máme výhled na koleje. Podívali jsme se ven a viděli, jak se po nich něco neuvěřitelnou rychlostí prohnalo. Když to něco projíždělo před naším oknem, dali bychom ruku do ohně za to, že to je vlak. Jel ale tak rychle, že jsme to nebyli schopni říct jistě. Během toho se otřásala celá kuchyň.

Rozbilo se pár skleniček a talířů. Začali jsme to uklízet a řešit, co to mohlo být. Jindra neváhal a zavolal původnímu majiteli. Ten odpoledne přijel a povyprávěl nám, co se o tom místě říká. ,,Kdysi se na této trati stala tragická nehoda,“ začal. ,,Bohužel při ní zemřelo několik lidí. I proto byly koleje po čase vyřazeny z provozu. Těch neštěstí se zde stalo víc,“ sdělil nám.

,,Místní říkají, že ten vlak občas slyší. Především v čase výročí té největší nehody,“ přiznal se. ,,To ale přeci není možné,“ argumentoval manžel. ,,Také jsem si to myslel,“ doplnil. Těžko se nám tomu věřilo, ale určitě to pro nás nebyl důvod dům opustit. Celé jsme to brali jako náhodu. Teď už ale víme, že to tak není.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (62): Koupili jsme si na důchod malý domeček za městem, kousek od hřbitova, zdá se, že nás v domě bydlí víc

Uctíváme památku zesnulých

Bydlíme zde dva roky a vlak jsme slyšeli už dvakrát. A skutečně pokaždé v den, kdy se nehoda stala. Je to velmi děsivé, ale zajímavé zároveň. Zajímá nás, kdo ten vlak řídí a jak je to vlastně možné. Strach ale necítíme. I když jsme nikoho z toho vlaku neznali, každý rok chodíme ke kolejím s květinami a uctíváme památku zesnulých. Myslíme si totiž, že už by si zasloužili klid.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.