Facebook
Instagram
Marie si myslela, že vyhrála jackpot, když potkala movitého podnikatele Jirku. Časem se však ukázalo, že život s ním zdaleka nebude taková pohádka, jak si zpočátku myslela.
Vždy jsem toužila po tom, co teď mám. Po úspěšném muži, který mě finančně zajistí tak, abych nemusela pracovat. Žijeme v luxusním domě a k posledním narozeninám mi Jirka koupil drahé auto. Přesto stále častěji myslím na svého bývalého partnera. A to jsme se rozešli už před třemi roky.
Neměla jsem ho nechat odejít
S Martinem jsme si dali sbohem za dost divných okolností. Vzniklo mezi námi nedorozumění, které jsme si neuměli vyříkat. Uražená ega vykonala své, a tak jsme si sbalili kufry a opustili společný pronájem. Musím říct, že mě to mrzelo, Martin byl skvělý. Dokázali jsme si při skleničce vína povídat dlouhé hodiny, ani jsme nezapnuli televizi. Poslouchal každý můj nápad a nikdy ho neodsoudil.
Byl to úplně obyčejný kluk, který ve vedlejším městě dělal automechanika. "Jsi můj splněný sen," říkal mi. A to se dobře poslouchá. Já ale chtěla víc. Cítila jsem, že chci cestovat, stavět dům a svým dětem zajistit kvalitní vzdělání. Došlo mi, že s jeho mzdou na to nikdy mít nebudeme.
Jsi úplně k ničemu, řvala jsem na něj
Proto jsem na něm začala hledat chyby. "Jsi úplně k ničemu!" řvala jsem na něj často. Myslím, že tomu uvěřil. A já zase věřila, že když si najdu někoho zámožnějšího, dokážu víc. Hádky se stupňovaly, až jsme se nakonec rozešli.
Rok nato jsem potkala Jirku. Úspěšný byznysmen, kterého namotávala každá sekretářka, a on chtěl mě. Když jsem zahlédla luxusní hodinky na jeho ruce a auto, kterým přijel, mozek automaticky vyslal signál: "To je on!" Byl to hodný, inteligentní člověk. Staral se o mě jako o královnu, koupil mi vše. Na povídání ale moc nebyl. Nejraději byl, když jsem ho vůbec nepotřebovala.
Fotím vyzývavé fotky, aby mě chtěl
Pokud jsem chtěla koupit drahou kabelku, neváhal. Pokud jsem si chtěla povídat o tom, jaký měl den, nahodil otrávený výraz. A to vás časem začne ubíjet. Chybí mi komunikace a z ní plynoucí intimita. Spíme spolu minimálně, nepohladí mě. Mám vše a vlastně nic. A chybí mi Martin.
Jeho pozornost, obyčejnost. To, že si na nic nehrál. Často sleduju jeho profily na sociálních sítích a bolí mě, že se beze mě má dobře. Přála bych si, abych mu chyběla. Aby mi zavolal a pozval mě na kafe. Odemkla jsem si profil, aby viděl, jak mi to teď sluší, fotím vyzývavé fotky. Ale nic nepomáhá. Nechci od Jirky odejít a být úplně bez chlapa. Když Martin nechce, proč si vlastně nenechat svého současného přítele... Ačkoliv, není právě tohle ta zlatá klec?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
