Ivana (52): Jsem vděčná kamarádce, která mě vytáhla na dovolenou. Změnila výrazně můj život

Marta mě opět zachraňuje, problesklo mi hlavou, když jsem se pohodlně usadila v letadle, které nás unášelo na dva týdny do Španělska. Obdivuji její vytrvalost. Měla jsem asi tisíc důvodů, proč nikam nejezdit, zůstat doma a odložit výlet o rok.

Marta se ale nedala odradit a neustále považovala tuhle cestu za osudovou. „Ivano, musíme do toho Španělska, tohle bude něco, co nám změní život,“ pronášela s radostí při každém našem střetnutí.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (29): Dovolená s mámou dopadla hrozně. Po třech dnech jsem si sbalila kufr a odletěla domů

Na pláži jsme našly spřízněné duše

Ubytovaly jsme se v útulném hotýlku v menším letovisku na jihu Španělska – nic přelidněného, žádné masovky. Prostě klid, slunce, víno, moře.

Hned druhý den jsme si našly „naše“ místo na pláži – lehce stranou, ale s výhledem na pobřeží. Bylo odpoledne, lehký vánek a my jsme si užívaly každou minutu volna. Vedle nás se na lehátku rozložily dvě dámy, tak kolem šedesátky. Veselé, uvolněné, s knihami, vínem a nekonečným smíchem.

Slovo dalo slovo, začaly jsme se bavit – zcela přirozeně, bez zbytečné opatrnosti nebo rozpaků. Jmenovaly se Vendulka a Helena, jsou nejlepší kamarádky už od vysoké. Vendulka byla doktorka a měla neuvěřitelný smysl pro humor, takže jsme se za chvíli řehtaly jako malé holky.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (26): Naše dovolená skončila už první den. Přítel mě nechal na benzínce a odjel beze mě

Skvěle jsme se bavily

Domluvily jsme se, že zajdeme společně na večeři. Našly jsme si krásnou restauraci přímo na útesu, s výhledem na moře zalité západem slunce. Obsluha nám připravila dlouhý stůl, jako by věděli, že z tohohle večera něco vznikne. Objednaly jsme si víno, mořské plody a smály se, až jsem se málem počůrala, hlavně díky Vendulčiným historkám z nemocnice. Ta žena by mohla vystupovat v divadle – s jakou lehkostí dokázala mluvit o neuvěřitelných věcech!

Možná jsme byly trošku hlučnější, ale rozhodně ne nepříjemné. Smích byl nakažlivý a atmosféra lehká jako letní vánek. Najednou k nám přišla žena přibližně v mém věku, lehce nesmělá, ale rozhodná. „Promiňte, neruším? Jsme s kamarádkou už ve třetí restauraci, a všude je plno. Nevadilo by, kdybychom si přisedly?“ zeptala se.

Neváhaly jsme ani vteřinu. „Samozřejmě, sedněte si k nám! Tady je místa dost.“ A tak k nám přibyly další dvě – Irena a Dáša. Zpočátku si šeptaly mezi sebou, ale jak večer pokračoval, zapojily se i do našich rozhovorů. A když slyšely, že se my čtyři známe vlastně jen pár hodin, nevěřily tomu. Smály se: „To není možný, jste jak parta z gymplu!“

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (44): Nechtěl jsem být nevěrný, ale díky kamarádkám mojí manželky mám pocit, že zase žiju

Dodnes jsou z nás kamarádky

Další den jsme se s holkami opět potkaly na pláži. Někdy mám pocit, že to bylo řízené osudem – všechno se sešlo tak přirozeně, bylo to až podezřele dokonalé. Šest žen v různé věku, šest různých povolání a životních příběhů – ale od prvních minut jsme věděly, že tohle není jen nějaká dovolenková známost.

Celou dovolenou jsme nakonec trávily spolu. Večery u vína, výlety do vnitrozemí, dlouhé procházky po pláži při západu slunce, nezapomenutelný výlet na katamaránu. Cítila jsem se živá, svobodná, naplněná. Jako bych se znovu napojila na něco, co mi v běžném životě chybělo – lehkost bytí a chuť užívat si.

Po návratu jsme se nenechaly ztratit. Založily jsme skupinu na WhatsAppu, začaly jsme si psát, posílat fotky a vymýšlet další srazy. Nezůstalo jen u vzpomínek. Dnes, o pět let později, plánujeme už naši desátou společnou dovolenou. Byly jsme v Řecku, Itálii, na Slovensku, procestovaly jsme Čechy. Každý rok absolvujeme minimálně dvě dámské jízdy. Je to náš rituál, naše terapie. Nedokážu být dostatečně vděčná Martě a jejímu nápadu vzít mě na osudovou dovolenou...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (33): Na dovolené jsem se zamilovala jako puberťačka. Dotyčný byl ale ženatý se závazky