Facebook
Instagram
Jana sice získala chalupu po babičce, ztratila ale dva závistivé uražené sourozence. O babičku se nezajímali léta, Jana ji navštěvovala do její smrti. Nebylo tedy divu, že chalupu zdědila právě Jana.
Když babička zemřela, bylo mi hrozně. Tolik mi chyběla a byla jsem šťastná, že mi odkázala svoji chaloupku. Sourozenci se mnou radost nesdíleli a myslela jsem si, že mě sežerou zaživa. Dávají mi dodnes najevo, že jsem vypočítavá mrcha.
O babičku bylo potřeba se denně starat
Starší sestra se odstěhovala do Německa a mladší bratr se s rodinou obecně moc nedružil. Když byla babička stará a chřadla pod náporem nemocí, starala jsem se o ni každý den. Nikdo ze sourozenců neprojevoval zájem, jako by jen čekali, až bude po všem.
Otec a matka měli svých starostí a nemocí dost, tam jsem chápala, že nemají sílu. Babička nakonec zemřela a já byla moc smutná, ačkoliv mi tím odpadlo dost starostí. Znenadání se objevila sestra s bratrem a mně bylo jasné, že je zajímá dědictví.
Chaloupka na velkém pozemku byla zchátralá, místo mělo přesto vysokou cenu. Babička však odkázala všechno výhradně mně. Rodiče se vůbec nedivili, kdežto sourozencům to připadalo nefér. Bratr se „pere“ s hypotékou a sestra se snaží uspět v podnikání. Líbilo by se jim, kdybych pozemek prodala a jako hodná sestřička se rozdělila. Ale to mě ani nenapadne!
Dávno nejsem ta hodná a hloupá sestřička
Za tu dobu, co jsem si prožila s babičkou její trápení a bolesti, jsem zdrsněla. Nenechám si už jen tak něco líbit a sourozencům jsem nic nedarovala. A to doslova. Chalupa má pro mě nostalgickou hodnotu a nikdy bych pozemek neprodala. Bratr a sestra mi teď nemůžou přijít na jméno.
Na babiččin pohřeb mi nikdo nepřispěl, bylo mi za vlastní sourozence stydno. Když jsme jeli sestře do Německa na svatbu, bratr předstíral, že nemá v autě místo, a tak jsem se na poslední chvíli přemisťovala vlakem. Sestra se ke mně na svatbě téměř neznala.
Když jsem jela na dovolenou, potřebovala jsem, aby mi bratr pohlídal psa – jak to ostatně dělával každý rok. Tentokrát už mi ale pomoci odmítl. Bylo mi jasné, že se od nich už žádného vztřícného gesta nikdy nedočkám. Na Vánoce si domlouvají společné setkání beze mě, a tak se s rodiči uvidím zvlášť.
Babička to myslela dobře, ale já jsem teď odstrčená
Sestra se nechala slyšet, že jsem se o babičku starala zištně – chtěla jsem získat všechno pro sebe. Máma sice ví, jak se věci mají, ale nechce se přiklánět na žádnou stranu, aby nepřišla o nikoho z nás. Já si už teď nedokážu představit, že jednou zestárnou naši.
Jak si pak budeme pomáhat? Budou se sourozenci snažit postarat o rodiče, přestože ti žádným majetkem neoplývají? Nebo nechají za trest všechno na mně? Můžu jen doufat, že se naše vztahy uklidní třeba skrze další generaci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
