
Terezin otec byl celý život odtažitý, ale po těžké nehodě se z táty stal milující muž. Jenže místo dojetí přišel šok. Zatímco on Terezu s láskou objímá, ona musí zatajovat dech a bojovat s fyzickým odporem, za který se k smrti stydí.
S tátou jsem měla vždy bezvadný vztah. Je to celoživotní pohodář. Muž, se kterým byla při každé návštěvě legrace, který se zajímal o můj život a uměl mi poskytnout cenné rady.
Můj otec byl studený psí čumák
Jediné, co bylo na mém otci zvláštní, byl jeho odstup. Od útlého dětství si nepamatuji, že by mě otec někdy objal nebo mi projevil nějakou náklonnost. Snad jednou v životě mi dal pusu, a to na mé svatbě. Posledních dvacet let, co jsem vdaná a docházím k rodičům na návštěvu, mě otec nikdy na uvítanou nebo při rozloučení nepolíbil.
Vždy mi jen ledabyle řekl pozdrav a zmizel doma. Tátu jsem celý život brala takového, jaký byl. Prostě trochu podivín. Trochu asociál. Trochu introvert. Ale věděla jsem, že mě má rád. Že mi vždy dobře poradí a když jsem potřebovala, vždy ochotně přiložil ruku k dílu. Holt ne každý je kontaktní osoba. „Tak čau a brzy zase přijeď,“ mávne na mě, usměje se a jde pryč.
Okamžik, který mého tátu změnil
Táta šel před dvěma měsíci po silnici a udělalo se mu zle. Zatočila se mu hlava a omdlel. Bohužel zrovna projíždělo auto a tátu srazilo. Takže tátu odvezla sanitka a od té doby je v nemocnici. Vypadalo to s ním všelijak, ale dostal se z nejhoršího. Zlomené kosti srostou, operace odvrátily možná vnitřní zranění a konečně se blýská na lepší časy.
Tento děsivý zážitek tátu velmi změnil. Začal si uvědomovat, že se podruhé narodil, a hodně se na nás upnul. Snažíme se celá rodina za ním chodit co nejčastěji. Vždy vidím, jak mu svítí oči radostí a hned k nám natahuje ruce. Dlouze nás objímá a dokonce nám všem začal dávat pusu na uvítanou.
Děsivé zjištění mi komplikuje život
Jenže já jsem zjistila, že mám problém dávat tátovi pusu nebo setrvat delší dobu v jeho objetí. Otec totiž neskutečně zapáchá. Možná to ostatní necítí a je to výhradně můj problém. Mám asi citlivý nos. Nevím, s nikým jsem se o tom nebavila. Stydím se. Ale když jsem v otcově náručí, tak jeho kyselý pot mě doslova dusí.
Otec je celoživotně silný kuřák a pusa od něho je neskutečně smradlavá. Navíc má opravdu nepříjemný dech. Prostě bojuji s tím, jak nejlépe umím. Ale musím se přiznat, že vítání a loučení je pro mě doslova traumatizující moment. Od rána se na tyto momenty netěším. Když jdu směrem k otci, hluboce se nadechnu a zatajím dech. Pár vteřin v náručí, pusa a rychle se vzdálím.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




