
Manželství Sářiných rodičů umíralo roky. Byli přesvědčení, že dělají správnou věc, když spolu zůstávají kvůli dětem. Ale lhostejnost, která mezi nimi narostla, rozvrátila jejich rodinu úplně.
Když se naši rozvedli, cítila jsem spíš úlevu než smutek. Posledních pár let už spolu skoro nemluvili, a když ano, tak to bylo jen o tom, kdo dojede nakoupit a co je potřeba opravit v bytě. Říkali, že to dělají kvůli nám, ale my s bráchou jsme věděli, že to už dávno nemá cenu. Jen jsme nevěděli, jak jim to říct.
Zůstala jsem s mámou
Po rozvodu jsem se k mámě nastěhovala, protože to dávalo smysl. Táta zůstal v domě, kde jsme vyrůstali, a ona si našla byt v paneláku o pár ulic dál. Ze začátku jsem si říkala, že tam budu jen přechodně, než si najdu něco vlastního. Jenže týdny se změnily v měsíce a já si všimla, že máma je najednou jiná. Klidnější, ale i uzavřenější. Začala chodit spát dřív, zamykala si ložnici, a když jí někdo volal, odcházela s telefonem na balkon.
Táta se taky změnil. Působil smířeně a měl radost, když jsme k němu s bráchou přijeli na oběd. Pořád vařil ta samá jídla, pořád měl ty samé vtípky, ale v jeho hlase bylo něco, co jsem nedokázala pojmenovat. Jako kdyby se snažil přesvědčit sám sebe, že je všechno v pořádku.
Brácha věděl všechno
Jednou v neděli jsme s bráchou seděli u mámy na kafi a řešili, kdo s kým zůstává v kontaktu. On s tátou mluvil skoro denně, já spíš s mámou už proto, že jsem u ní v té době pořád ještě bydlela. Jenže čím víc jsme se o tom bavili, tím víc mi docházelo, že jsme se i my dva začali odcizovat. On tátu bránil, já mámu.
Začínalo mezi námi růst napětí. Brácha najednou vybuchl. „Měla bys otevřít oči. Děláš, jako by za všechno mohl táta, ale máma si našla někoho jiného.“ Zůstala jsem na něj koukat, protože to dávalo nulový smysl. Máma přece nikoho neměla. Aspoň jsem si to myslela.
Byli k sobě lhostejní
Když brácha odešel, zeptala jsem se jí na to. Jen pokrčila rameny a řekla, že už o tom stejně ví všichni. Nešlo o žádného nového chlapa. Máma měla už roky vztah s někým jiným a táta to tušil, ale nevěděl to jistě do poslední chvíle. „Stejně mu to bylo jedno.“
Byla jsem v šoku. Ne z toho, že máma měla poměr. Jejich vztah pomalu umíral roky a já jsem vždycky tak trochu tušila, že jeden, druhý nebo oba musí někoho mít, jinak by se z toho zbláznili. Šokovalo mě, jak lhostejní oba dva byli.
S bráchou jsem se to snažila vyřešit, vysvětlit mu to, ale nakonec se postavil na tátovu stranu a naše rodina se rozdělila ještě víc. Máma s tátou spolu mluví, jako by byli celé roky kamarádi, ale brácha k mámě odmítá jezdit, protože prý všechny zradila. A já nevím, jak to celé napravit.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




