Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pan Dominik žije sám. Jeho sestra má o něj strach, myslí si, že potřebuje péči. Navrhla mu, aby zlepšil svůj vztah s dcerou. Bude to náročné, protože Dominik si myslí, že nic nepokazil a snažil se být dobrým tátou. Jenže jeho dcera na to má jiný názor.
„Domíku, jak to zvládneš sám... Každý rok jsi k nám jezdil, vždycky jsem ti zabalila jídlo, abys měl aspoň něco pořádného. A nezapomeň si nakoupit, abys měl večer co jíst...“ řekla do telefonu moje sestra Klára. Mluvila tím svým tónem, který nasazovala vždycky, když nebylo po jejím. Přemýšlel jsem, po kom to má – rozhodně ne po našich rodičích.
Já jsem byl úplně jiný, díky bohu. Chlap má být rozhodný a silný. „Neopečovávej mě tolik, jsem na to už starej. A přestaň mi říkat Domíku. Jmenuju se Dominik...“ odpověděl jsem.
Klára se nikdy neurazila – na rozdíl od mojí bývalé ženy Marie. Ta se se mnou klidně nebavila celé týdny. A naše dcera Lenka? Když vyrostla, byla přesně jako Marie. Škoda, že není po mně. Člověk by po sobě chtěl něco zanechat. Normální dítě, ne někoho jako je ona.
Sestra byla hrozně křehká
„Vždyť jsi u nás trávil všechny dovolené. Byly to hezké časy,“ řekla smutně Klára. Po smrti manžela se z ní stal uzlíček emocí. Srdce ji zlobilo – a kdovíco ještě. Nedivím se, že si ji k sobě vzal syn. Jediný problém byl, že teď bydlí v jiném městě. A já odmítal cestovat přes půl republiky jen kvůli týdnu strávenému u příbuzných. Moje staré kosti už nestály o cestování, doma mi bylo dobře.
„Zvládnu to,“ chtěl jsem odseknout, ale nakonec jsem to řekl klidně. Kdybych byl o něco ostřejší, hned by se rozplakala. Od chvíle, co její manžel odešel, byla hrozně křehká. I mně chyběl. Byl sice jako Klára – měkký, hodný – ale aspoň jsme si spolu občas dali skleničku. Teď si připíjím jen sám sobě do zrcadla. Nejde o alkohol. Jde o to mužské spojenectví. Ale to už je pryč a já si musím zvyknout.
„Dominiku, měl by ses usmířit s Lenkou. Takhle to nejde. Zavolej jí, pozvi ji na kafe. Popovídejte si... jako táta s dcerou...“ pronesla emotivně.
No a je to tu zase! Měl bych se omlouvat tomu frackovi? Za co? Byl jsem tak hrozný táta? Její matku jsem finančně podporoval, platil jsem alimenty a ještě přidal na bundu, na boty, na školní výlet...
Všechno jsem dělal správně
Nikdy jsem nekontroloval, za co ty peníze utratily. Byly přece pro dítě, ne? A co jsem za to dostal? Když Lenka dospěla, začala být protivná. Pořád měla nějaké výčitky – stejně jako její máma. Že na ni nemám čas, že se na mě nemůže spolehnout, že jsem ji zklamal, že jsem na něco zapomněl. Snažil jsem se jí vysvětlit, že není středobodem vesmíru. Kdo jiný jí to měl říct, když ne její otec? Radši ať to slyší ode mě než od cizích.
Když se vdala, dala mi pokoj. Jenže pak do mě začala hučet Klára. Říkal jsem jí, že děti se musí osamostatnit, je potřeba přestřihnout pupeční šňůru. Ale ona to nepochopila. Není divu – svého syna se držela jako klíště, ráda ho měla pod dohledem.
Dospělé děti se nemají věšet rodičům na krk. Táta má taky právo na klid po těch letech výchovy, ne? Ale Klára na to reagovala slovy: „Vždyť tys ji nevychovával – to všechno Marie.“ Řekla to jen jednou a hned jsem jí dal najevo, že to přehnala. Já že jsem nevychovával svou dceru? Vídal jsem ji podle domluvy s její mámou, platil jsem alimenty. Udělal jsem všechno, co jsem měl.
Měl bych se udobřit s dcerou
„Mám o tebe strach, Dominiku. Jsi na světě sám. Kdo se o tebe postará, až tu nebudu?“ zeptala se Klára.
No, v tom vlastně měla pravdu. Už nejsem nejmladší. Možná je na čase připomenout Lence, že má nějaké povinnosti vůči stárnoucímu otci. Měla by si na to začít zvykat. Ne že by mi šlo o svátky. Jenže co bude dál? Kdo mi podá sklenici vody, kdo mě vezme k doktorovi? Já jí pomáhal, když bylo potřeba, teď je řada na ní.
Zavolám jí, řeknu pár slov. Dám jí také najevo, jaké to je, když vás někdo odkopne. Tak to s dětmi bývá. Vděk je vzácnost. Když se neozvete, nedostanete nic. Vytáhl jsem ze skříně sako. Potřebuje vyčistit – chci před dcerou vypadat k světu. Musím oprášit náš vztah a připomenout se, než bude pozdě...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
