Vladimír (41): Na základce si na mě zasedla učitelka. Nečekal jsem, že v nejtěžší chvíli to bude její rodina, kdo mi pomůže

Na základce jsem ji nesnášel. Paní učitelku Jiráskovou. Přísná, tvrdá, pořád mě peskovala, že se flákám, že na to doplatím. Byl jsem ten kluk, co sedí v poslední lavici, nosí poznámky a směje se všemu, čemu by se smát neměl. Měl jsem pocit, že si na mě zasedla. Že jí vadí všechno, co udělám.

Světlana (39): Dcera zachránila spolužačce život. Okolnosti toho incidentu mi vyrazily dech

Rozpadl se mi život

Když mě jednou vyhodila z hodiny a přede všemi řekla, že ze mě nikdy nic nebude, zapřísáhl jsem se, že ji jednou potkám a ukážu jí, že se mýlila. Jenže jsem ji už nikdy nepotkal.

Po letech jsem na ni zapomněl. Rozpadlo se mi manželství, na krátkou dobu jsem přišel o práci a protože jsem se bál říct si o pomoc, nabalilo se to. Půjčka, další půjčka, úroky, které se nedaly splácet. Měl jsem pocit, že to zvládnu, že to nějak zalepím, ale nezvládl. Jednoho dne mi přišel dopis od exekutora.

Na úřadech mě nikdo nebral vážně. Připadal jsem si, že mluvím do zdi. Pak mě poslali do místní organizace, kde prý pomáhají lidem v dluzích. Seděla tam mladá žena, trochu nervózní, ale klidná. Představila se a začala se ptát na detaily. Bylo mi trapné vysvětlovat, jak člověk ve čtyřiceti skončí na dně. To není nic, na co by byl člověk pyšný.

Karel (46): Naše manželství už za moc nestojí, ale chceme udržet rodinu. Tak si žijeme každý po svém

Prý o mě často mluvila

Když se podívala na moje jméno, trochu se zarazila. Zeptala se, jestli jsem náhodou nechodil na základku do Valašského Meziříčí. Potvrdil jsem to a ona se usmála. Prý že tam učila její máma. V tu chvíli mi to došlo. Jmenovala se stejně. Jirásková. Málem jsem se propadl hanbou.

Když jsem jí vyprávěl, jak jsem do toho všeho spadl, ani na chvíli mě nesoudila. Pomohla mi rozplést všechny smlouvy, kontaktovala věřitele, vyjednala odklady. Byla to dřina a chvílemi jsem měl chuť to vzdát, ale ona mi pokaždé řekla – tedy spíš dala najevo – že to má smysl. Že ještě není pozdě.

Až když jsme to všechno zvládli, řekla mi něco, co mě úplně rozhodilo. „Máma o vás doma často mluvila. Vždycky říkala, jak jste chytrý, a že je škoda, že se pořád tak předvádíte.“ Prý říkala, že mi život dá lekci a že až si sáhnu na dno, pochopím.

Byl jsem úplně zaskočený. Paní učitelka Jirásková ve mně věřila? Dnes, když jdu kolem školy, kde to všechno začalo, už necítím vztek. Jen zvláštní vděčnost, že vychovala dceru, která mi nakonec pomohla. Možná mi ta lekce opravdu pomohla.

Ráchel (27): Vždycky jsem chtěla učit. První rok na základce změnil můj sen v noční můru

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].