Marta (32): Utekla jsem od manžela organizátora. Teď mě pro změnu diriguje vlastní matka

Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že mám svůj život pevně v rukou. Nikdo mi do ničeho nemluvil. Byla jsem to já, kdo si řídil svůj život. A nedokážu se smířit s tím, že bych měla podléhat příkazům svého manžela.

Klára (52): Dvacet let jsem chtěla utéct od despotického manžela. Všechno změnil jeden telefonát

Manžel byl pan organizátor

Když jsem potkala svého budoucího manžela, líbila se mi na něm jeho sebejistota, působil na mě zkrátka jako někdo, o koho se můžu opřít. Jenže postupně mě začal dirigovat a předělávat k obrazu svému. Bylo to pomalé, nenápadné, takže mi to nejdřív nevadilo, ale postupně se jeho poznámky měnily na příkazy a dokonce zákazy.

„Tohle jsi měla udělat jinak,“ slýchala jsem. Nebo: „Víš, já vím nejlíp, co je pro nás nejlepší.“

„Mami, můžu k tobě?“ Jakmile se narodil syn, přitvrdil. Každý můj krok komentoval. Kojení mělo být podle něho, spaní malého podle něho, pozdější příkrmy podle něho. Každou větou mě napomínal. A já jsem víc a víc cítila, že se dusím. A tak jsem jednoho dne sbalila sebe, malého a pár tašek a zavolala mámě. Věděla jsem, že se můj život změní, ale jak moc, to jsem netušila.

Alice (28): Manžel chodí k mamince skuhrat, že ho zanedbávám. Nečekala jsem, že se z něj vyklube takový mamánek

Matka je velitelka

Velmi brzy jsem totiž zjistila, že můj útěk od manžela – který si to, jen tak mimochodem, nechtěl nechat líbit – neznamená svobodu. Moje máma je docela hodná, ale taky veliká organizátorka, vždycky měla svoje pravidla, svůj řád a představu o tom, jak má člověk žít. Uvědomila jsem si, proč jsem před lety od rodičů odešla a že jsem měla jakousi naivní představu, že se za ta léta moje máma změnila.

Byla jsem pryč dlouho – půl dosavadního života – a v jejích očích jsem nejspíš zůstala tou patnáctiletou holkou, kterou může napravovat.

„Marto, tohle jsi vždycky dělala špatně,“ hudrovala, když jsem věšela prádlo.
„Neber kluka takhle.“ Bože, já jsem přece matka, ne?
„Měla bys přestat být tak tvrdohlavá.“ To když jsem se odvážila v něčem odporovat. A můj táta, který ji občas dokázal usadit, už nebyl mezi námi.

Anastázie (31): Tchyně chtěla, abych si z ní vzala příklad. Ale já nechci strávit celý život úklidem a vařením

Z bláta do louže

A pak jsem večer seděla u okna a přemýšlela nad tím, jestli jsem vůbec něco vyřešila. Utekla jsem před jedním velením a skončila ve druhém. Dostala jsem se, jak se říká, z bláta do louže… A přitom jsem chtěla jen mít prostor, dýchat, zase být sama sebou. A pak mi došlo, že to není o nich dvou, o manželovi ani o mojí mámě. „Marto, to jen a jen o tobě. A dneska už i o tvém synovi,“ mumlala jsem si a bylo mi jasné, že jen já sama budu muset najít z té zapeklité situace cestu.

Ozvala se ta dívka, která kdysi odešla na internát. Ta, která věděla, že může zvládnout svět sama, jen když jí nikdo nestojí za zády a neřídí každý její krok. Pochopila jsem, že jestli chci opravdu svobodu, musím ji vytvořit. Domluvit se na pravidlech soužití především s manželem a nepůjde-li to, pak s mámou. Anebo si najít vlastní byt. Bylo mi jasné, že moje cesta nebude lehká, ale je jenom na mně, jak budu dál žít.

Kristýna (44): Matka mě roky trápila. Musela jsem utéct hned po maturitě

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].